Pohádka podle Hanse Christiana Morgensterna

v pohádce tomu bylo tak:

každodenní strasti sežral drak

a pošel.

všecko zbláznilo se jisto-

jistě – holubi z nosu

prý budou dělat listo-

noše,

zatímco estetická lasička,

docela maličká

na kraji lesíčka

ve svitu měsíčka

sežrala zajíčka

a pak z toho všeho rýmu

dostala kašel

a rýmu.

po lesní cestě kolem jezera

(je to až k nevíře)

dál kráčí oba trychtýře

etc.

na průzračné hladině

odráží se nevinně

tvář Beránka Měsíce

a naše známá lasice

(už povyrostla velice)

teď věnuje se muzice,

proto v této chmur-

né noci skládá noktur-

no v a moll

(asi už je zase namol)

do toho všeho jako král

krkavec Rall

krákoral:

„kra-savci!

kra-plazi!

kra-ptáci!

krá-vy všichni ostatní!“

tak hlasitě, že jeho řev

přehlušil noční rybí zpěv:

„~_~_~_~“

a pak se – díky zvoníkům –

ozvalo tiché

BIM!

BAM!

BUM!

než z čarovné říše interpunkce

přiběhla tečka

a ujala se svojí funkce.

---