Absťák

Lhostejnost, z které zamrazí
a smutek v jejich očích,
kalba, herák a odvazy
a ruleta se točí...

Na koho asi přijde řada?
Kdo půjde z kola ven?
Zas další anděl z nebe padá,
zas další mrtvý, další den...

Když dívka prodá svoje tělo,
už nezbyde jí vůbec nic,
přesto by se jí dýchat chtělo,
chce další dávku, víc a víc...

Když potácí se po náměstí,
na řasách slzy bezmoci,
v nich utopila svoje štěstí,
má jenom fet a nemoci.

Lidé se od ní odvrací,
nikdo ji nechce znát,
barva se z očí vytrácí,
ví, že ji nemá nikdo rád.

Když v křeči padne na kolena
a směje se jak šílená,
smrtka už stojí připravena,
smíchem se chvějí ramena.

Ozve se jen svist kosy tichý
a přeruší tu hysterii,
na obou pažích husté vpichy,
co ani šminky nezakryjí...

Tak další mrtvý, další den,
a ruleta se točí dál,
kdo musí další z kola ven?
Kdo by se smrti bál...?