ticho, tma

Ze země se zvedá prach,

já tě cítím,

večerní obloha je tak tichá,

zlá,

nebezpečná,

něžná.

Havrani křičí na poplach,

slyším,

jak si uhánějí dál..

Byli tady,

ale nezůstali,

nikdo nezůstane věčně.

Cítím tě...

Zlé myšlenky,

když tušíš co se děje.

Tichý nepřítel tě odnáší pryč,

já cítím jen dotyky z prachu,

žádné tělesné teplo,

je to chlad.

Z přítele,

co ti dá nádheru

a zároveň z nepřítele

jenž vezme vše,

povstává a opět umírá tvé tělo.

S prachem

a bez těla mi odcházíš.

Ticho, tma...