Zvukařova žena

Zvukařova žena. Není to vyjádření rodinného stavu, ale spíš diagnóza. Zvukařova žena je bytost nadaná neobvyklými schopnostmi, jako jsou trpělivost, stoicismus a samostatnost. Zvukařova žena si musí zvyknout na to, že si svého muže moc neužije. Že její partner tráví víkendy zvučením nebo dospáváním. Chce-li ho alespoň zahlédnout, musí vyrazit na akci s ním. I tam si jí však manžel stěží všimne, protože má zpravidla na práci důležitější věci a oči přilepené na té spoustě čudlíků a hejblátek, ve kterých aby se prase vyznalo. Zvukařova žena však ví, že nemá smysl ptát se na jejich význam a funkci, protože zná odpověď. „K čemu to potřebuješ vědět?“

K dalším kladným vlastnostem ženy postižené manželem zvukařem patří schopnost přizpůsobit se jakékoliv situaci a vysoké konto. Dobré je, pokud je také nahluchlá. Takovým dámám totiž nevadí partnerovo věčné „cože?“ a „co jsi říkala?,“ protože ho samy často používají.

Jde-li zvukař se svou ženou po ulici, spolehlivě je poznáte. On se s vášnivým výkřikem vrhá ke každé výloze s hudebninami, zastavuje u čehokoliv, co má reproduktory, a pokud potká jiné zvukaře, leze jim div ne do aparatury. Ona klidně kráčí vedle něj, naslouchá jeho kritikám a vyčkává v ústraní, až se její drahá polovička vynoří zpoza beden a bude ochotna pokračovat v cestě.

Potkáte-li zvukařovu manželku samotnou, na první pohled ji neodhalíte. Má dokonalé mimikry a dokáže splynout s davem. Až při bližším kontaktu se projeví její drobná úchylka. Mezi řečí nepochybně zmíní výrazy jako kombo, odposlech a mixák. Je-li více poznamenaná, zkritizuje kvalitu zvuku čehokoliv, co právě slyšíte kolem sebe, popíše vám, proč někomu píská mikrofon, a čemu se říká párák. Pokud dostatečně zdegenerovala, vysype na vás, co je Behringer, Marshall a Sennheiser, přičemž nezapomene podotknout, že první zmíněný je šunt, který není radno používat. Nehádejte se s ní, určitě má pravdu.

Zvukařova domácnost oplývá množstvím rádií, přehrávačů a jiných hlučidel. Po otevření skříně na vás vypadne hromada cédéček, empétrojek nebo sluchátek. Všude jsou dráty a kabely, vedou od všeho ke všemu a nejlépe trojmo. Pokud tuto domácnost navštívíte víckrát, zjistíte, že repráčky od všelijakých těch přístrojů nejsou na stejných místech jako před časem. Je to proto, že muž neustále zkoumá, odkud to bude nejlíp hrát. Jeho žena pak musí vymýšlet, kam přesunout předměty, které novému umístění překážejí.

Konverzace o výdajích na zvukařovu domácnost zpravidla zahrnuje diskuze o spoření. Přebudou-li zvukaři peníze, většinou je vynaloží na vylepšení aparátu. Za každé situace se hodí nějaký mikrofon, součástka nebo kabílek, kdežto nový hrnec je vyloženě zbytečnost. Chce-li mít zvukařova žena úspory, udělá nejlépe, když bude šetřit svoje peníze. Pokud touží spořit i ty manželovy, může mu buď potupně luxovat peněženku nebo použít lsti. Pravidlo zní: „Čím víc běžných nákupů obstará muž, tím víc ušetří jeho žena a o to se zvýší i rodinné bohatství.“

Být zvukařovou ženou je poměrně náročné poslání. Je potřeba umět ovládat své vášně, být vynalézavá a všeho schopná. Přesto to není špatné. Ve chvílích, kdy zvukem postižení pánové prozřou a dočasně vstřebají realitu, bývají ke svým partnerkám milí a štědří. Mimoto, život se zvukařem rozhodně nehrozí ubíjejícím stereotypem.