Do-z-ní-vání

 

…..ve 3.30 nemůžeš vědět..,

psala jsem si asi tak před třinácti lety

po jedné oslavě -

stejně stará,

ale v mnohém o dost let zkušenější kamarádka,

dále nějaká pro mě nová, ztřeštěně pobíhavá holka,

a pár mužských,

oheň, dlouhé vlasy..

 

Pili, radovali se,

já  jsem neuměla ani jedno,

ale snažila jsem se o to

a sama si pořádně neuvědomovala,

jak to není pravda

 

Jeden kluk,

měl tam s sebou bongo, uměl na něj,

bavil se se mnou

a pak i chtěl, abych si to tam s ním

trochu víc užila,

nešlo to

 

(Vrátila jsem se k ránu,

babička si mě cestou na záchod

nenápadně prohlídla,

mžouravě, ale beztak ještě kvůli mně

pořádně nespala.)

 

Rožnula jsem v kuchyni,

světlo bylo ostré,

pod stínítko vlítla vosa,…

hlavou mi šly všelijaké úvahy trávy

 

(teď ty:

animus ,

univerzální

a samec alfa,

my se máme promítat

do tvých oček

a nakonec to vše

pro nás bude mít

řešení )

promiň    -   , to bylo mimo

 

a samozřejmě on:

„kdyby se tak třeba zítra stavil,

šli bysme ven,

trochu se víc poznali..,

…vždyť ani neví kde bydlím“

 

…nevím, asi my dva bysme

stejně tehdy spolu nedošli daleko,

ale kdybych to zkusila,

řekla mu svoje číslo
(domu, mobily ještě tehdy tak nebyly,)

prostě dát  najevo zájem,

nevím,

ale alespoň by se vidělo .

 

 

---