AjLovJú až k ztříštění

ó děkuji, ó děkuji, ó děkuji, milý básníku ;-) Tvá vstřícnost je povzbuzující. Je to tak, jak píšeš - ať už je tato báseń kýčem, či nikoli, Měla být právě o Těchto všedních a každému tolik známých a ohraných věcech, prožitcích, pocitech. Každý si ten "kýč" prožíváme, každý si jej nosíme v sobě. Občas prostě musí ven - neopsaný, tak jak je. Lépe, než jej uvnitř vrstvit, pěkně udusávat a navenek být neotřelým poetou.. Ještě jednou Díky Ti!

Takže... kýčovité to rozhodně není. Působí na mne jistá sugestivní malebnost, při vykreslování obrazů. Autorka zde sice používá slova trilionkrát semletá viz. "láska, dobrá vůle, slzy", ale to k tématu patří. *

Moc děkuji, thalino... Vím, že toto vše už bylo natisíckrát napsáno, přečteno, ohráno. Momentálně se však v sobě ne a ne a nemohu dobrat dobrých témat, nelehká období kalí člověku pohled na svět, ač se snaží sebevíc. Ale "až vyjde Slunce", bude líp ... Ještě jednou VELIKÝ DÍK za cenné rady a vstřícnou kritiku. Velmi mne potěšila a bude se mi dobře pokračovat.

Díky moc všem... I život se někdy zdá být kýčem. A je? Nebo jo?

nějak nevím... něco se mi na tom líbí a nevím co *

kyč jak bič.

..proč ne: ,,vlásečnice s tenkými stěnami?" Forma celý básně závidí poslednímu verši grafiku