Malá čarodějka ...

MALÁ ČARODĚJKA

V pozdním večeru mám rande s lahví vína,

již po několikáté sklenku dolévám.

Mou družkou v tom tichu je bolest zžírná.

Myslím, že její původ dobře znám.

Útrapy její zakouším již celé věky,

po všechny životy v osudu ji mám.

Ne, nejsem zvyklý na útěky,

a i kdyby, vždyť utéct není kam.

Kdysi velkou láskou s ní byl jsem spjat,

to pouto však zůstává již po všechen čas.

A přec v každém vtělení vím, že mám ji rád,

vždyť s nenávistí nejde život snáz.

V etapách stejných též vchází v tento svět.

Za nocí tichých, jako tato je, slýchám její hlas.

Slůvky něžnými vábí mě k sobě zpět,

tak jsem si jist, že po letech ji spatřím zas.

Pak život ten dál plyne, jako řeka

a jeden za druhým a stále dál a vpřed.

Rád vracím se, když vím, že zde na mě čeká.

By nebylo tomu již tak, teď žil bych naposled.