KDYŽ POCIT BEZNADĚJE

KDYŽ POCIT BEZNADĚJE ...

Když pocit beznaděje na mysl se vkrádá

a duše schvácená neví kudy kam,

v ní na povrch vystoupí, co kdy měla ráda,

však před okolím ji neprodyšně zamykám

- pln přeludů jsem a neznám přítomnosti.

V rytmu příboje sem a tam se houpe,

jsem slepcem bez hole i černých brýlí.

Vše kol mne tak nicotné a hloupé,

když vlny vzdouvají se a vichr kvílí

- na křídlech racka, jenž pout mě zprostí.

S přívalem neskutečných vjemů vzlétám výš,

i jasu hvězd se bez bolesti dotknout smím.

Posléze zas nucen budu nést svůj kříž,

však tíha ta nepatrná, neboť vím ...

Vše v dobré obrátí se na cestě k nevinnosti.