SMÍM PROSIT? (pro Marušku)

pro jednu dobrou duši, která se mne ujala, když jsem se cítil zcela na dně a opuštěný. Díky

Jsi nepopsaný list mých paralelních světů, slzy na polštáři podepsané krví když smáli jsme se k pláči. Jsi aprílový žert v bezčasí současnosti, zbytky věrností co okusují kosti až tam, kde procitám. REF: A tak tě v róbě z čajových květů vyzívám k tanci po parketu našich mimosvětů. Smím prosit? Prosím smím? Útěcho vepsaná do vzduchoprázdná dlaní pod jinovatkou řas v krajině odmítání kde čas říká "Vem nás (to) ďas!" Jsi nevěra věrná jen samolibým slibům a strunám pavučin těch flanelových stráží a já doufám že ne navždy.

---