Vampýrská pohádka od Hranické propasti (IV.)

Jezdci dorazili k branám opevnění. Odstavili koně a přistoupili k mohutné bráně. Frak vylovil z pochvy kouzelný meč, na jehož čepeli vytvořil pomocí svých schopností silné chvění a postupně se meč proměnil v obří vrták. Ten se zabořil do masivu a hladce jím prostupoval. Třísky létaly vzduchem. Brána se chvěla a postupně podléhala síle meče. Rozruch v rozsáhlém a velkém hradě nezůstal bez odezvy.

První průzkumní vampýři nezvané hosty poctili agresivním útokem. Dark pohotově vylovil od pasu své dýky, čímž odstartovala nelítostná řež. Frak usměrnil meč, vytáhl jej z brány a započal úřadování s Alvapinou družinou. Mečem nekompromisně krájel protivníky jako čerstvou šunku. Z usmrcených soupeřů unikaly temné síly v podobě černých obláčků. Ty lovil mezitím Dark do své skříňky. Po úvodním seznámení zůstaly rozporcovaná těla vampýrů všude kolem. Lovec duší povytrhával špičáky a uskladnil je do nachystané lahvičky. Hrůzné pohledy na probíhající duel vylekaly další protivníky, kteří přispěchali na pomoc. Po spatření jednoznačné záležitost ve prospěch vymýtačů se obrátili a uháněli varovat ostatní.

Jezdci pronikli dovnitř opevnění. Po chvíli se jim naskytl nebývalý pohled na skupinku prchajících hradních novousedlíků. Ze všech koutů a prostor se někdo vyřítil a vzduchem utíkali směrem na Hranice. Dark se usmál. „Řekl bych, že tu naše mise končí, brachu,“ pokynul na Fraka. „Nezbývá, než navštívit Alvap doma,“ ušklíbl se vládce temnot. Vrátili se zpět ke koním a vyrazili dobýt ztracené pozice v hlavním sídle královny vampýrů.

Stmívalo se. Hřmění sílilo. Nevyzpytatelné blesky se rozhodl Frak využít ve svůj prospěch. Nebezpečná bouře panující nad okolím, cestou k Nýřovu sílila. Oba by raději projížděli krajinou za jiného počasí, leč jak se dozvěděli, ono počasí panovalo v okolí od únosu královny. Koně se vzpínaly a cesta se značně zkomplikovala, neboť v nížinách se rozvodnily toky. Spoušť v otevřené krajině vháněla slzy do očí. Beznaděj protkávala celou končinu. Přesto odhodlání, které kolovalo Frakovi v krvi, nemohl nikdo a nic utišit. Obava o Marion hnala jejího harlekýna do náruče nenávistných vampýrů.

Frak s Darkem dorazili do Hranic. Liduprázdné město, které se místy nacházelo v troskách, nabízelo na pohled hrůznou scenérii. Extrémní vichr cloumal stromy a nejeden dokonce vytrhl z kořenů nebo lehce zlomil jako sirku. Nehostinnost těchto momentů podtrhával šířící se zápach. Pláště pod náporem dešťových kapek postupně těžkly. Blížili se neúprosně cíli.

Jak se oba jezdci přiblížili na tři sta metrů k hradu, spatřili na cimbuří poletující postavy. Frak se zastavil. Pomocí zaklínadla a svých schopností vytvořil kolem hradu bleskovou klec. Tímto náročný kouskem zajistil, aby nikdo neutekl z bojiště. Potom přihlížel shlukujícímu se davu vampýrů, mezi nimiž se objevil i kouzelník. Toho si zvolili vymýtači za svůj první cíl, aby vyeliminovali případné komplikace. Harlekýn si pamatoval, jakými dovednosti a schopnostmi oplýval čaroděj, než jej zajmula Alvap do svých řad.

Než se jezdci nadáli, museli uhýbat bleskům, jež na ně vyslal kouzelník. Spadli ze sedel dolů a než se zvedli ze země, zahalila je silná mlha. Následně na ně zaútočili vampýři lačnící po krvi. Drápání, trhání oděvů, hryzání provázelo zápolení s protivníky, po nichž se Dark oháněl dýkami a Frak je strhával z těla pryč. Lovec duší navrhnul, aby pro účelnost trhali špičáky přímo v akci a nečekali až nepřátelům vymýtí temné síly z těla. Tento nápad se nezamlouval vůbec útočníkům. Ti odpadávali v bolestech a citelně oslabeni k zemi. Zběsilé zlořády chytali vymýtači pod krkem. Nekompromisně a bez varování se jim snažili vytrhávat špičaté zuby.

Mezitím se na hradby dostavila i Alvap, aby se podívala na situaci. Poručila kouzelníkovi, ať s nezvanými hosty provede krátký proces a hlavně ať rozbije bleskovou klec. Přes veškerou snahu se ani jedno čarodějovi nedařilo, což ji značně znepokojilo. Na hradbách mohli přihlížející sledovat napínavé představení jako v Národním divadle. Pod hradem se rozléhal řev. Snaha paralyzovat vymýtače zla přicházela neustále vniveč. Mlhavý opar se rozplýval a vrchní vampýrka vyhlížela, kdo jí narušuje poklidný večer. Kouzelník jí oznámil, že podle vzdoru a neúčinnosti jeho čár musí jít o samotného vládce všech temnot. Alvap nechápala. Vždyť ona sama zastupuje temné síly hranické. Proč by se ji snažil její kolega napadnout? Na tohle jí zatím nedokázal nikdo odpovědět. Vtom se náhle lekla, když ji s čarodějem málem sejmul letící kouzelný meč, jenž se nenadále vyřítil ze zdvihajícího se oparu. Zbraň dopadla za hradby. Než se pro něj stihla vampýrka vypravit, vracel se neuvěřitelnou rychlostí zpět jako bumerang. Tento podivný návrat zbraně překvapil kouzelníka, jemuž setnul nečekaně hlavu. Hlava spadla dolů a odkutálela se do příkopu. Tělo spadlo bezvládně za ní.

Mezitím na zemi dále mordovali jezdci nepřátelské vampýry. Dýky létaly vzduchem. Šílená řež pokračovala. Hejno monster řídlo, až na zemi zůstali stát živí pouze poloodění vymýtači zla se šrámy a kousanci všude po těle. Naštěstí z nich krvelačné příšery nevysály žádnou krev, přestože zájem a snahu jim nelze upřít. Za zápal, s jakým se snažili zlikvidovat nečekané návštěvníky, by si nějakou tu kapičku tělesné tekutiny na posílení sebevědomí zasloužili. Alvap nečekala a odebrala se do útrob stavení, kde na ni čekali zbylí členové její družiny. Dark vymámil do své skříňky duše zla z padlých protivníků, zatímco Frak poslal do akce svůj meč. Ten se opět proměnil ve vrták a klestil průchod do hradu.

V hlavním sále se shromáždili poslední živí členové Alvapiny svity a Marion. Vampýří královna zabarikádovala vchody, aby mohla dokončit metamorfózu. Oba vymýtači ji totiž vyrušili během obřadu, kdy s hranickou královnou podstupovala první část proměny ve vampýrku. Alvap ochutnala dračí krev a okamžitě toužila po větší síle a moci, jenže této hodnoty se jí nepodařilo získat, proto se rozhodla alespoň zahájit nevratnou proceduru s Marion. No, nevratnou? To si myslela, neboť netušila o způsobu, jak to lze zastavit.

Frak s Darkem prohledali královské stavení a zjistili, že jediné místo, kde se někdo skrývá, je hlavní sál, kam se snažili dostat. Nezbývalo, než se znovu provrtat k cíli. Dveře se otřásaly a vampýři přihlíželi, jak se meč pomalinku dostává dovnitř. Alvap vstala od Marion, jíž prováděla krevní transfúzi a vrhla se na dveře. Rozrazila je dokořán, což vymýtači neočekávali. V první chvíli je to překvapilo a seklo s nimi o zem. Hlavně s Frakem, jenž držel vší silou meč.

Alvap se podívala na své nezvané hosty a zkoprněla údivem. „Frak? Kde ty se tu bereš?“

„To víš, procházel jsem okolo a řekl jsem si, že se zastavím, tě pozdravit. Nečekala jsi mě?“

„Ty mizero. Už jsem si myslela, že tě neuvidím a nevysaju tvou hnusnou krev. Zbaběle jsi utekl, ale jak vidím, vrátil ses na místo činu a přitáhl sis posilu. Tak kde se skrývá vládce temnot? Zajímá mě, proč na mě zaútočil?“

„Díváš se na něj, má milá.“

„Smysl pro humor jsi evidentně neztratil,“ usmála se Alvap.

Frak se ohlédl do tmy a povídá: „Jdeme na to, Darku.“ Ze tmy vystoupil cizinec. Harlekýn vzepřel ruce proti démonizované víle a ohromnou silou ji poslal vzduchem zpět do místnosti. Tam se zastavila až na protější straně vchodu. Vládce temnot vyňal zaseknutý meč ze dveří a vstoupil. Za ním stál Dark s připravenou skříňkou. Otřesená Alvap poslala zbytek své družiny na hosty. Následně se pustila do bleskurychlého odbarikádování druhého východu ze sálu. Jakmile to provedla, vrhla se na omámenou Marion, aby ji uvolnila a poslala pryč z místnosti pod pohrůžkou smrti. Zabouchla dveře a podívala se, jak se daří její družině. Ta tentokrát vyzbrojena různými zbraněmi bojovala více statečně s vymýtači zla. Jenže ti i proti další přesile dokazovali, jak jsou silní.

Vampýrka přihlížela krvavému představení dvou návštěvníků. Ti kosili neúprosně jednoho jejího druha za druhým. Především vládce temnot, za nímž dokonával zkázu Dark se stříbrnou skříňkou. Do zvláštní lahvičky pak znovu přidával čerstvě vytrhané špičáky pokořených soupeřů. Vampýří královna netušila, kde oba nevítaní hosté získali své schopnosti a sílu na přemožení, zejména harlekýn, přesto jí docházelo, že nemilosrdný souboj zřejmě sama nevyhraje, i přes četné šrámy na těle svých soků.