Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vodní víla

13. 10. 2001

858

Autor

Pegas

Když se můj teměř ideální vztah začal hroutit.

Venku se něco stalo. Jedna vodní víla steskem roztříštila se v milióny křišťálků, a teď sleduji její zbytky ve větvích stromů. Je nádherná. Snad zemřela kvůli lásce. Určitě. Buď ji našla a přišla o ni, nebo nenašla a už ztratila naději. A tak jí smutkem puklo srdce. Každá slza, kterou vyplakala, kterou vytrpěla, byla v tu chvíli v jejím srdci, v srdci, které lásku nepoznalo, nebo jí právě překypovalo. Už bylo příliš plné. Plné slz, těch slz, co tolik tíží. Poslední smutná představa, co vyvolala její slzu, tu slzu, co přeplnila její srdce. Pak roztříštila se v slaný déšť a pokryla jím celé město. A nevědomky si každý z nás stírá z tváře její slzy. Její poslední myšlenka patřila tobě, tvému objetí. Tak snad právě proto, když dopadne na mě křišťálová kapka deště, tak v tuto chvíli mi nejvíc chybíš. Mé srdce je zase o něco plnější, a v očích se mi na dlouhou cestu vydávají spousty slaných kapiček rosy, co vykrystalizovaly z mého stesku po tobě. A ty, až jednou v dešti půjdeš městem, a budeš stírat z tváře slzy mraků, vzpomeň si na mě. Možná to pláču já.

bufina

13. 05. 2002

Dát tip

bomba :o)

blázen

16. 04. 2002

Dát tip

No ... teď se budu lišit od všech ostatních, ale pro mě je to dneska večer moc explicitní. Příliš mnoho lásky, srdce a slz. S těmihle slovy se musí podle mě šetřit, jinak by člověk mohl dopadnout jako Lunetici :) Ale nechci, aby to vypadalo tak, že mám něco proti lásce a úvahám o ní nebo proti milostné poesii. Jenom s těmi slovy se musí opatrně. V okolí je jich příliš mnoho, než aby mohla ještě znamenat to, co by snad znamenat měla.