Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro tebe
12. 01. 2010
2
5
484
Autor
bod87
Co se honí hlavou vám po ránu, po probuzení vedle krásy světa?
Ráno, když oči otevřu,
nejkrásnější spatřím osobu.
Vlasy trochu pocuchané, letní odstín výhně ohně,
nos hřející, ústa mým chtíčem plající,
ach to vodní pólo..
Rukou pomalu, jemně, něžně, pohladím tvá holá záda,
zachvěješ se pomálu, tajím dech, ty ponáhlu,
úsměvem svým, rozzáříš můj vesmír.
Tvé nahé tělo obejme to mé, přitiskne se, drží mě,
nic než my, v bezpečí spojeni, před okolním světem chráněni.
Tvůj klín, brána v jiné světy, vezmu klíč, vstoupím, pohroužím se v Tebe samu,
miluji a nemyslím, přožívám a užívám, okamžik, náš tělocvik..
Nevyslovitelně mnoho pocitů co ty mi dáváš, přenádherných, plných,
pořád a vždy, já s poklonou Ti děkuji..
Mít možnost vymazat jen jednu věc?Samotu a chvíle, kdy nemám Tě u sebe,
chvíle, kdy oko mé, nespočine na Tobě...
Bytí bez Tebe, to jsou noci pusté, rána chladná, dny deštěm smočené..
Mohl bych pokračovat dál, znovu a tisíckrát, ale proč jen psát, když mohu ti to ukázat,
svým srdcem dát znát!
5 názorů
pěkné :-) ...rozhodně ti přeju: "Vlasy trochu pocuchané,letní odstín výhně ohně"
...t*