Vampýrská pohádka od Hranické propasti (V.)

Spustila alespoň přehlídku svých dovedností. Rozhněvaná na to byla dost. Utěšoval ji fakt, že Marion nikdo z vampýrských spárů nevysvobodí. Na pomoc si vzala zažehnutý oheň v krbu. Ten nechala obživnout a poslala na své protivníky. Plameny se vyhnuly útočícím vampýrům a přímo zasáhly oba vymýtače. Vládce temnot nelenil a v místnosti vyvolal prudký vichr, který nejen oheň uhasil, ale po místnosti natropil spoustu nepořádku. Vlády nad létajícími předměty se ujala vampýrka. Ta je usměrňovala na oba soupeře. Největší nebezpečí číhalo v letících zbraních. Těm se zdárně oba jezdci vyhýbali.

Poslední vampýři padali k zemi, když se ozvala ohlušující třeskutá rána. To si jenom Alvap pohrávala s křišťálovým lustrem, který nechala explodovat a střepy vrhla směrem na nezvané hosty. Ti se již tisícům letících střepů nedokázali vyhnout a sklo se jim zarylo do těla. Na to jindy klidný Dark poznamenal. „Tohle už přehání. Fraku, nechceš jí ukázat něco ze svého arzenálu schopností?“ vyzval kolegu do protiútoku.

Vládce temnot se oklepal, vypadaly z něj všechny střepy a upřel zrak na smějící se vampýrku. „Tohle se ti líbí, viď? Krev. Samá krev. Myslím, že je na čase, aby lidem přestali otravovat život vampýři a na Nýřov se vrátili praví obyvatelé. Krajina oživla a lidé se nebáli vycházet v noci ven. Co ty na to, Alvap?“

„On se někdo bál v noci vycházet ven? Ani jsem si nevšimla,“ ironicky zareagovala na podnět.

„Vážně? Smysl pro humor ti očividně neschází, drahá. Přesto na rozjařování okolí se spíše specializuju já. Rád ti teď oznámím, že přichází tvé nejveselejší chvilky v životě,“ ironicky prohlásil poslední větu rozveselovač. Démonizovaná víla se na něj vrhla, ve snaze mu způsobit vážnějšího zranění. Pokus se jí však nezdařil. Snažila se využít dalších svých schopností a dovedností, ale ani jedna vlaštovka se neuchytila. Hosté přečkali bez úhony poslední vzdor.

Po posledním kousku vládkyně temných sil hranických se na ni vrhnul Frak a povalil ji na stůl. Pokynul na Darka, aby mu přiskočil na pomoc. Vampýrka se marně vzpínala. Lovec duší jí uchopil ruce, čímž se uvolnil klečící Frak, který kolegovi sáhl k pasu pro jednu dýku. Alvap se vylekala, když jí zbraní zabředl pod oděv a postupně jej rozřezával. Vyzývala Fraka, aby přestal. Leč ten si říci nedal a během chvilky z ní postrhal veškeré ošacení.

Na nahé tělo jí kapala krev ze všech šrámů a ran, které dvěma protivníkův způsobila se svou svitou během dne. „To máš přeci ráda, Alvap. Sexuální zneužívání nebohých obětí patří k tvým koníčkům, ne?“ usmíval se vládce temnot do hnědých očí. „Ty mizero, ty jeden hnusný mizero,“ křičela bezmocná vampýrka, jejíž síla nestačila na vysmeknutí. Frak přikročil ke zlatému hřebu večera. Pokoření Alvap. Ta láteřila kolem sebe a prosila šaška, aby přestal a raději ji zabil bez nutnosti násilného smilstva.

Ten se nenechal zviklat a obměkčit. Až moc dobře věděl, co musí provést. V následujících chvílích se po celém hradě a jeho širokém dalekém okolí rozléhal vřískot, křik, sténání a spílání. Jak Frak konal své poslání, vampýrčino tělo opouštěla postupně temná síla. Ta z ní sálala v podobě černé mlhoviny. Tu nasávala Darkova skříňka. Po dokončení aktu, padl vyčerpaný vládce temnot na zem.

„To jsi mi nemohl říci, Darku, jak mě to znásilnění vyčerpá? Sotva se udržím na nohou.“

„Nemohl, brachu. Nikdy jsem totiž nic takového neprováděl a jednak se nikde o tom nikdo nezmiňoval. Navíc ty jsi chtěl víle vrátit původní podobu. Ne já. Oslavuj, zbavil jsi Hranice postrachu.“ Lovec duší se sklonil nad Alvapino bezvládné tělo a vytrhnul jí špičáky.

„K oslavě potřebuju zdravou Marion. Jdeme ji najít.“

„Počkej, něco mi tu nesedí,“ zabrzdil nadšeného Fraka přítel.

„Vytrhnul jsem poslední špičáky a lahvička není plná.“

„Ano, brachu? Co to znamená? To jako že nějaký zbloudilý vampýr se potlouká po okolí?“

„Přesně. Někdo se před námi schoval. Jenže jediný, kdo tu někde zůstal, je pravděpodobně jen Marion. Alvap ji musela kousnout.“ Tento výrok vyvolal ve Frakovi zděšení. Pohlédl ustaraně na kolegu. „To mi chceš říci, že budu muset znásilnit Marion?“

„Ano, brachu. Podle všeho ano. Nepočítám s tím, že by Alvap ponechala nějakého svého poskoka někde venku. Všichni museli vědět, jakou máme sílu a ona si nemohla dovolit, aby někoho měla v záloze.“

Vládce temnot se postavil pevně na nohy. Znepokojeně pohlížel na druha a pak vykročil ke dveřím, jimiž poslala Alvap hranickou královnu pryč. S pomocí kolegy otevřel dveře a tmavou chodbou se vypravili najít Marion.

Dark objevil královnu na nádvoří. Ta zmatená stála v dešti a čekala na svůj další osud. Koukala na lovce duší, na něhož se zoufale vrhla a snažila se jej zakousnout. To se jí nepodařilo. Dark jí zpacifikoval. Svázal jí ruce, což se jí nelíbilo. Marion křičela do všech světových stran, ať ji pustí, že on netuší, s kým si dotyčný zahrává. Ten jako by neslyšel. Jedinou jeho reakcí bylo, že jí vytrhnul rostoucí špičaté zoubky a uschoval do lahvičky. Než si oddechnul úplně, musel provést krevní dialýzu, při níž se očistí krev od nežádoucích prvků. V tomto případě temných sil. Tento postup lze provést pouze u nedokonalých vampýrů, kteří se nachází v přechodné fázi mezi člověkem a vampýrem. V této fázi se nacházela i Marion, což lovec zjistil až na nádvoří.

Tento proces se protáhl, neboť se Darkovi nepodařilo sehnat všechny potřebné součásti na výrobu přístroje uvnitř hradu. Navíc musel složitě odstranit bleskovou klec. Znásilnění královny uskutečnit nemohl, neboť nebyl vládce temnot a jedinou možností, jak ji očistit a zbavit zlé duše, se stalo praní a přefiltrování krve. Musel splašit potřebné nástroje na sestavení jednoduchého zařízení, jímž prožene královninu krev. Ta při mimotělním oběhu odevzdá temné síly do připraveného aparátu, z něhož následně Dark vycucne do své urničky poslední element zla na Hranicku.

Lovec odnesl svázanou královnu na suché místo ve stavení, kde na ni zároveň dohlížel. Ona se vzpínala a naříkala, neboť bolest po vytržených zubech ji sužovala více, než se zdálo. Na druhý den se vymýtač vypravil do města splašit zbylé součástky, k výrobě důležitého přístroje. Během toho dne se probudila i Alvap. Vyděšeně koukala na spoušť a nepořádek po celém Nýřově.

Při shánění poslední součástky do čističky krve Dark navštěvoval vesničany, zda nedisponují potřebnou věcí. Při té příležitosti ohlašoval konec špatných časů a pověděl jim, že poslední element hranických temných sil čeká na svůj konec. Poté zmizí atypické zbarvení nebes a vůbec všechny postrachy, jež sužovali obyvatele vampýrského revíru. Lidé si všímali, jak obloha prořídla a dosavadní její barva zesvětlila. Ovšem až cizinec jim podal vysvětlení a oznámil jim blížící se konec hrůzovlády a nejistoty.

Po získání potřebné součástky se Dark vrátil do hradu, dokončit svou rozdělanou práci. Při tom mu asistovala znovuzrozená víla. Tu zprvu vyděsila póza, v níž spatřila královnu. Dark naštěstí zasáhl a pokusil se objasnit situaci. Alvap si na nic nevzpomínala. Poslední vzpomínky jí sahaly dobrého půl roku zpátky. Jako poslední si vybavila návštěvu Hranické propasti, jíž zmítaly otřesy. Nechápala, jak si nedokáže na nic vzpomenout po dobu posledních několika měsíců. Neznala cizince, který jako jediný pohyblivý živáček momentálně obýval hrad. Blízké okolí doznalo rovněž změn. Jeho vyprávění pro ni znělo nevěrohodně. Lovec jí slíbil, že se s ní vypraví do města po osvobození královny.

Při provádění krevní dialýzy víla pečlivě asistovala Darkovi a kontrolovala průběh procesu podle jeho pokynů. Při pohledu na proudění krve ji tělní tekutina začínala fascinovat. Vyzvídala od cizince další podrobnosti o krvi a její magické působnosti a síle. O jejích funkcích a vůbec o všem, co lovec duší o ní věděl. Ten se na ni lehce podezřívavě podíval, jako by nevěřil, že je zbavena veškerých temných sil. Kromě zvědavosti tomu nic nenasvědčovalo, že by v ní ještě sídlily temné elementy.

Po přefiltrování krve a polapení posledních elementů temných sil hranických do své stříbrné urničky odnesl královnu její zachránce do jednoho z pokojů. Než se vrhl cizinec do úklidu, šel se projít s Alvap do města. Tam vílu nelítostně vyfackovala krutá realita. Když ji někdo spatřil, stranil se jí nebo v tom lepším bral nohy na ramena a utíkal od ní pryč. Lovec duší uklidňoval lid a snažil se jim objasnit situaci. Přitom vysvětloval víle nelehkost situace. Jeho vyprávění ji zaujalo a zároveň děsilo. Jak by ona dokázala něco tak hrůzného, ošklivého a násilného. Dostalo se jí vysvětlení, že se stala náhodnou obětí zla. Leč chování lidí Alvap trápilo, neboť nevraživost vůči sobě doposud nezažila. Nevěděla, jak se správně zachovat. Dark se ji snažil uklidnit, že čas vše spraví a lidé určitě prozřou.

Během dne oblaka ztrácela barvu Modrého Portugala a jantaru. Nebesa se proměnila do uklidňujících modravých odstínů. Další přeživší lidé vycházeli s úsměvy na tvářích ven z domovů. Darkova mise skončila. Hranice a okolní kraje, které spadaly do vampýřího teritoria, si oddychly, že jsou zbaveny hrůzností. Nezbývalo než se vrátit do starých dobrých kolejí.

Cizinec s dýkami u pasu setrval, než se Marion probudila po hemodialýze. Poděkovala mu za záchranu. Nabídla mu, jestli by nechtěl setrvat déle. On poděkoval za nabídku, avšak odmítl. Cítil se lépe na cestách světem a preferoval tento způsob života před dlouhodobějším setrváním na jednom místě. Než se černý jezdec vypravil na další životní pouť, přichystal s královnou slavnosti a mj. se zeptal Alvap, zda by ho doprovázela na cestě světem. Nikdo už neví, co ho k tomu přesně vedlo. Zda její kouzelný úsměv, hnědé oči, dlouhé hnědé vlasy či nadšení pro krev. Potažmo se mu zalíbila, když ji držel při vymýtání zla z jejího těla. Pravděpodobně se mu líbila se vším všudy. Každopádně si přál, aby ho následovala a on mohl někomu předávat své zkušenosti. Víla jeho nabídku nečekala. Váhala a dlouze přemýšlela. Nakonec ji Dark nalákal na to, že ji nechá zhmotnit a víla získá lidské tělo připravené získávat speciální schopnosti, učit se výjimečným dovednostem, získávat unikátní znalosti a hlavně bude moci ochutnat krev. To ji rozveselilo a nakonec akceptovala nabídku. Musela si přiznat, že její pověst v kraji utrpěla a lidé jí jen tak nezapomenou krutovládu, třebaže ona samotná si na nic z toho nepamatovala.

Lidé a kraj se mohli začít vzpamatovávat z období krvavého teroru. Všem se ulevilo a nepředstíraná radost zdobila každého jedince. Přestože lidé měli starosti před nadcházející zimou, uspořádala královna oslavy na počest pokoření zla. Během konání třídenních oslav se Marion sblížila s panovníkem, jehož sídlo se nacházelo na Helfštýně. Tento vztah se po čase rozvinul a postupně se s ostatními panovníky domluvili na obnově bývalého vampýřího teritoria, které se správně spojilo v jeden větší celek, kterému vládl helfštýnský vladař s novou chotí Marion z Hranic.

Předtím než se tak událo, opustil Dark tento kout světa. Před odjezdem si obstaral nové šaty. Zejména ho potěšil černý plášť protkaný brokátem. Po oslavách se rozloučil s královnou, popřál jí hodně úspěchů, políbil ji a pošeptal jí cizí řečí něco do ucha. Marion vyzvídala, co jí pošeptal, ale spasitel se zachoval tajemně a pouze prohodil: „Požehnání, královno.“ Následně nasedl na koně, kde na něj čekala Alvap. Z té sršelo nadšení pro novou životní etapu po boku lovce duší. Společně zamávali usměvavé Marion. Ozvalo se zacinkání podkov na koňských kopytech a jejich společná výprava vstříc novým dobrodružstvím započala.