Napře se slunce

Napře se slunce…

Napře se slunce do duhových váz

Životem cypřiším i pro kosatce,

Dá (opět) peru žíznit po násadce

A slovu příšeří – i jas.

I soumrak zbarví duhou sešlé stvoly,

Do šera listů zamkne rudý stín,

A prsten slunce vkreslí do travin

Svobodu klasů – a krev ženců polí.

Prokletí – jako slunce slunečnicím

Jak pero básníkům a dehet šera plicím,

Jak vlkům zimní měsíc při poslední čtvrti.

V noci čpí močál vzduchu plísní – jako kvas,

Ať slunce napře síly do duhových váz,

Až budeš váhat mezi životem a smrtí…