Skladatel

jen pohleď! venek zbělal

v jednom okně, to je naše podobizna matko?

a v druhé díře, co to je?

 přeci pohleď! málo spím, někdy jím

bílou pěnu u pusy, já už nemám chuť!

že se všechno vrací a hned se ztrácí

jako, snad už ani nevím

přes přehrazené potoky, tajemstvím v každém záhybu

 tak pohleď! venek zbělal

prsty nezebou a prý se odtud  neodchází  

nepřichází, jen tady - všude 

 no pohleď! není větší galerie

a obrazů jsem spatřil jenom hrst

jak zvláštní to umění, které maluje se samo

takové okno do okna

že snad lépe se nezvědět

o své slepotě