Odepsaný

Včera, když jsem se vracel z baru,

mě poprvé popadl ten pocit zmaru,

k ránu se má mysl trochu jasní

ale vzpomněl jsem si na štosy nanicovatých básní

Jak dlouho může člověk padat na dno

v duši tak-tak- tak prázdno.

Ty různě slepená slova jsou všechno moje jmění,

nic-už vůbec nic- ve mně není.

Občas se vybleju do papíru,

píšu o lásce, naději o míru,

je to tak prázdné,

tak ohyzdné

Jsem pilný jako mula,

ale jsem nula

Nicka-ubohý tvor,

rýmující mor

Ubožák co hledá místo na slunci,

prosím ukloňte se pitomci,

ale to chci trochu moc

tak alespoň lásku na jednu noc?

Utichám a v tom tichu

slyším salvu smíchu

jsem vyflusaný

… ODEPSANÝ