Je tu Listopad(ová láska)

Ta zbraň ustřelila hlas padoucnici
za jméno nepokoje

A prochladlé tělněhebké ochmýřené pláně
posmutněly v tmavomodrých dlaních

...Jsem jen roztoužený střelný prach
co ještě zůstal na roztřesených víčkách (vojákovi)
a někdo ho zapomněl(a) setřít...

Ujídám z rozpůleného jablka, tak průhledného,
až hysterický čas křičí o své bezbarvé konečnosti

Zahučel už kov se zjizvenou pokorou
do slaného vodopádu
(stejně jako to udělá žal slaměných vdov) ?

Ano, blíží se šachovaná
( s rudým úsměvem na vlajce )
 

Zapadlo slunce s krvavou něhou
nad polibkem mojí naděje

( Stejně pořád (NE)chci slyšet to svalnaté: NE!  )

Procházejíc se potemnělými uličkami myšlenek
hladím ve zmoklých vlasech minulost...

...Ne, já se neumím správně zamilovat...