Co-si

V usich mi huci kilometry

tisice metru rozpaleny vozovky

zizniva cara nekde na zacatku nekonecna

kroky jednostopejch pneumatik

co mi v kreci tancily mezi lopatkama

citim ohen, jak si zkrz plice propaluje krater

dalsi vyhynula epocha
jednobunecnejch organismu

a pak ze viry jsou nesmrtelny!

je jemnej

prach z mejch kosti

vpijel se do pisku, kdyz jsem kreslila okultni ornamenty

pry ma rad znameni

to se dela, kdyz vzyvas druhou stranu

zem podemnou byla chladna

stejne jako tela, ktera se norila z prachu jako dekadentni fontany v baroknich zahradach

stovky deti, kterejm sebraly lizatka

jen nikdo nebrecel

ticho, co by se ani nedalo krajet se nejdriv sirilo z leva

neco je spatne, napadlo me, kdyz si na jedno z tech tel sedla opelichana cervenka, zacala obirat tu staletou bunicinu a neco nekde prestalo existovat

tak moc, ze mi z toho cukalo v pravym oku

pak na to prasny pole padnul stin

nevim, kde se takovy stiny berou, ale tenhle vubec nebyl temnej

byl to zvlastni odstin modry, co vidas na discovery channel, kdyz sledujes dokumenty o cizokrajnejch motylech

mela jsem chut na doutnik, pravej kubanskej, jenze v tom odnekud zacalo hrat lemon tree a ja si vzpomnela na horici kere

vlastne jenom ten jeden

bylo by posetile doufat, ze se v tyhle pustine nachazi horici krovi schopny adekvatni komunikace

ale kdyz jsem se tak rozhlidla po namodralejch trilobitech, nebylo zbyti, tohle misto me desilo

coz o to, design jak od gigera, vetsi starost mi ale delala ta cervenka

nedosla jsem moc daleko, vlastne vubec nikam

celej ten prostor byl kruhovej, obri misa plna prasiviny

Myslela jsem, ze budou napaditejsi.. Nacpat neci ostatky do cinsky nadoby a posazet je bonsajema..
to me rovnou mohli nacpat do obriho mrazaku a rozprodat do parku pro hladovi japonciky, kterejch uz je na vaclavaku stejne vic jak holubu!

takze ted bylo na mne dohrat tuhle partii pro nevidomi

v duchu jsem si piskala nejakej fasistickej pochod a triskala do zdi tak dlouho, dokud se mi z rukou nezacala sypat omitka

ROZPAD....

dokoncit vykrik mi zabranila cast vlastniho nosu, ktera se mi pateticky rozplacla u nohou..

... am se! - bylo uz jen konstatovani nevyhnutelny skutecnosti

no kurva! a kdo to bude uklizet?! svinim si do vlastniho popela!

premyslela jsem, jak ted asi vypadam a cloumala mnou touha se extaticky capnout v rozkroku
majkle a tys do toho sel dobrovolne?! Respekt, bratre!

co ted? co zbylo? rozhlidla jsem se, abych zkontrolovala mrchozrouta cervenku, jestli si nahodou nevsimla my eroze a zkusila najit exit na druhy strane

zpropadene! druha strana, to ti musim popsat, druha strana se ztracela v cemsi, co mymu oku doted odpiral modrej stin...

totiz uplny temno!

ne to, co vidas, kdyz zhasnes v pokoji a zatahnes zavesy, aby nikdo nevidel, jak si pohravas s gumou od pyzama..

ani jista forma dehtu podobny slouceniny, co se nam obcas zjevuje ve snech..

byla to naprosta neexistence barev!

dokonale pohlcovala svetlo, tedy za predpokladu, ze by se v jeji blizkosti vyskytoval nejaky zdroj svetelny energie

Me dostala ve chvili, kdyz jsem se chtela nadechnout nosem aniz bych respektovala fakt, ze uz zdaleka neni moji soucasti...

zalila me tuna horky cokolady a nesla kamsi hluboko v svy upatlany vnitrnosti

snazila jsem se moc necukat, v obavach, ze bych mohla prijit o nejakou koncetinu, zatimco si ta vec zacala brumlat otcenas... Ikdyz to znelo spis jako: ...bud vule tva 7 rohliku a k tomu stejku dvojitou tatarku, amen!

zmlka, kdyz zjistila, ze ji posloucham a dal uz me na svy studeny vlne unasela v naprosty tichosti...