Den po dni, hodinu po hodině

Za domy rostou všechny možné kytky ale my si nosíme jenom ty co vadnou ---

jdou mraky louží něžně jako sloni co chvíli přejede auto mám dojem že se brzy něco stane že přijde okamžik na který nepůjde zapomenout čas si v ten moment vytrhne ruce z kloubů a Arktidě se vrátí paměť a všichni zapomenutí piloti se navrátí s třicetiletým zpožděním šťastně na zem a hyeny zase budou lidmi /.../ ale mraky mezitím jdou pořád dál až na ně není vidět a louže je prázdná a má mysl je prázdná Venku je cítit lítost a Ježíš s pistáciovou zmrzlinou kvůli níž se vrátil na zem odchází tentokrát už nadobro a co chvíli přejede auto které vystrnadí na chvíli to příšerné prázdno mezi podlahou a stropem vůbec nic se nezměnilo

---