Krásný letní den

Byl krásný letní den. Jako každý krásný letní den ptáčkové cvrlikali, slunce pražilo na vše živé i neživé, svěží vánek mi vanul do tváře, a já stál na stoličce vedle stromu, přemýšleje, jestli ji mám konečně pod sebou podvrhnout. Jako pokaždé jsem se k tomu neodvážil. Krásné letní dny mě vždy dokázaly pěkně vytočit, ale pořád jsem si, přivázaný na tom nedlouhém konopném laně, říkal, bude zima, ještě to nevzdávej. Nevzdával jsem to. Za pár minut jsem po další neuskutěčněné sebevraždě odešel.