trochu pomatená noc

CO? To jsem tak hrozně opilý? Nebo mám v hlavě fakt hovno? Bublá mi v ní, chápeš?

---Tak moment musím tě upozornit, že se píše rok 2010 a je únor PÁTEK 13-tého NEKECÁM---

„Na! Dáš si?“, ozve se od někud. Při tom se mi do ramena zaboří něčí ruka. Žduchla mě. Jen jemně, ale v tomhle stavu mě to málem shodilo z pohovky na zem. Otevřu oči.

No do háje. Jsem slepý! Ne! Dobré už vidím. Ožralému mi to chvilku trvá.

„Tak na! Co je? Dáš si nebo ne?“ Strká mi Erik do ruky bong.

Uf! Tak tohle bylo to bublání. Já jsem věděl, že v hlavě mi bublat nemůže.

„Ne, díky.“, odpovím hlasem Zemana v jeho klasické náladě.

„Nedělej, hul!“

„Říkám ne.“, zase ten hlas.

Musím si dát panáka, abych se probral. Mumlám tu jak kokot.

„Jo aha“, povídá zase.

To mi fakt před tím nerozuměl?

Natáhnu se pro flašku tequili a naliju si pořádného panáka. Už je ve mně. Hned nalívám dalšího.

„Co Anna? Co jsi se s ní vychrápal, už jsem ji neviděl“ Říká a dívá se na mě těma škvírkama co mu zbyli z očí. „Je tady ještě“?

„Co? Kdo?“ Přehrabuju se v hlavě jak na stole plném rozházených papírů. „A jo!“ Ušklíbnu se při matné vzpomínce na ten rachot, co byl.“Nevím, taky jsem ji už neviděl. Dáš si taky?“ Mávám na něj flaškou.

„Jasné. Nešetři.“

Dopili jsme celou flašku. Už jsem byl vážně hodně. Odešel jsem. Doma se spí nejlíp.

            Když jsem se motal parkem, myslím, že jsem zahlédl nějaké smažky jak kopou do mladého kluka. Je mi to jedno. Udělat něco, kopou teď i do mě.

Sakra já mám v tlamě ale peklo. Doma  mám určitě samé chcánky. Zajdu ještě do Klidu dát si kolu. Parádní vychlazenou kolu.

            UZAVŘENÁ SPOLEČNOST, luštím ožralý tu ceduli přes celé dveře. Stejně jsem vešel dovnitř.

Bezva. Nikdo si mě nevšímá.

„Dám si pivko“ Povídám u baru.

Proč jsem to udělal, když jsem šel na kolu. To fakt nevím. Možná ty bys měl(a) vědět. To já jsem ožralý a bůh ví, co ještě.

Co to sakra? No do prdele?! Kurva! Do hajzlu. To je snad zlý sen.

Když jsem brázdil bar očima, viděl jsem samé pošuky oblečené v takových těch staromódních, občas snad až středověkých-já nevím, nejsem žádný módní guru-hadrech a všichni černé, šedé, prostě tmavé, hodně tmavé odstíny. Občas je měl někdo zacákané od krve. Vlastně i na zemi byl sem tam krvavý flek, nebo to jako krev rozhodně vypadalo. Znáš to. V tomhle stavu nepoznáš ani oranžovou od červené. Taky se mi zdálo, že ti lidi mají špičáky dlouhé a ostré jak vlci…upíři.

Jsou to upíři?! Do hajzlu!

Ale to jsem si mohl klidně domyslet. Kolikrát mám ještě říkat jak jsem OŽRALEJ.

Měl jsem ten večer oblečené zrovna černé tričko a šedé kalhoty. Takže jsem jakš takš asi zapadal. Nikdo nic nenamítal, ani ten barman se nějak nedivil.

Ale teď se nabízí otázka, jestli by se měl divit. Může to být soukromá akce, a tak mu může být jedno, kdo tady je, nebo není. Jak je oblečenej a jestli je to upír, nebo je to kretén, co je tak převlečený, a nebo to taky upír není, ani tak není převlečený.

Třeba tu jen hrajou pitomou hru o upírech Jenže tohle je přece kravina. KRAVINA. Chlastám tu už šest let! Když jsme tu na kolenou prosili toho chlápka, co mu to patří, že to tu milujem a chcem mít stužkáč zrovna tady. Poslal nás někam. Povídal, že o soukromé akce nestojí. Nestojí to za to. Za ten bordel a tak. Ale byl to už rok. Třeba změnil názor. Třeba se taky změnil majitel. No a co ten barman? Vždyť jsem ho tady vlastně nikdy neviděl!? Je tu nový? Zpáky k majiteli. Ten se opravdu změnit mohl. Přece se o to vůbec nestarám. Může to tu teď vlastnit tisíce let starý Drákula. Tohle jsou už praštěné ulítlé teorie, ale když to všecko působí tak opravdově a mám pocit, že to není tím chlastem! No a kurva! Ještě k tomu všemu je ten pátek třináctého. To teorii o soukromé párty-pitomé hře podporuje a taky úplně vyvrací. Můžou mít nějaký svátek, ujetý vampírský rituál. Jo, na druhou stranu to zase může přidat na atmosféře té jejich hře.

No nic radši odsud mizím.

            Vychlemtal jsem ten půllitr jak čokoládový mlíčko o přestávce, když jsem byl malý blbeček na základce. Zvedl jsem se. Konečně odejdu.

„S-sakra, promiň“ Povídám trošku podělaným hlasem.

Srazil jsem upírku na zem. Ale prdel tu má prcatelnou. Celá to je kočička.

„To nic“ Usmívá se na mě.

V obličeji je ještě víc sexy, než na první pohled. Je to blondýna, bledá, tak sexy, hrozně sexy! Malinký nosánek. Krásné křišťálové velké oči Jak studny. Totálně mě nima zhypnotyzovala A ty kozy! Taky krásný štíhlí pas a prdelka. Prdelka pěkně povystrčená, akorát velká. Ne moc, to vůbec! Málo ale taky ne. Hned bych ji sebral na záchod.

„Takže ti koupím panáka. Přece tě nemůžu jen tak srazit a nechat to být.“ Pustil jsem se do díla. Hlas už jsem měl zas štramáckej.

„Hihi. Piju vodku“ Balila mě.

Pijou upíři vodku? Sousty holek co jsem potkal pili vodku.

Bylo mi jasný, že to klapne. Bylo vidět jak je trochu lízlá. Jde to vůbec? Můžou se upíři opít? A co pička? Třeba jsou upírky storkát lepší mrdky!

            Když jsme kecali, všiml jsem si jejich tesáků. U ní spíš tesáčky. Měla je taky. Byla s tím sladká. Nevím jestli jsou pravé a ptát se na to nebudu. Mohla by zjistit, že jsem nepatřím. Kdyby to byla jen hra, nevadilo by to. Ale kdyby to hra nebyla, mohl bych skončit hodně špatně.

            Do hajzlu! Moje hlava. Takováhle kocovina. Stálo mi to za to? A co vlastně? Kde jsem byl? Jo! Ti upíři! Víc už nevím. Ty krávo já fakt víc nevím. Totální okno. Ta upírka vlastně. Šukal jsem s ní? To nevím…

            Pozděj jsem objevil na krku cucáka, ale byl jinej než vždycky. Bylo jich víc. K tomu všemu vypadaly trošku jak kousanečky. Asi jsem s ní mrdal. A taky to teda asi byla i upírka., ne? Nebo to mám od Anny? Z té párty?