..a potom se ozvalo dlouhé, nepřerušené pípání..

Malý, černý monitor po kterém běhá tenká zelená čára. Po tlukotu mého srdce se vždy vtyčí do špičatých hor.

Sahám po dvou krabičkách zelených léků. Vyloupu všechny plata a zapíjím pořádnou dávku bílé smrti. Zrádné kuličky mě škrábou v krku a některé musím polykat na dvakrát.

Začínám se potit a tělem škube strašná bolest. Zvracím do postele a vlasy se mi lepí k obličeji.

Oči se mi mlží a hlava najednou těžkne. Snažím se jen ležet a čekat…

Zelené lince jsem dala pokoj a ta v klidu leží v rovině. Než si jí všimnou a přidělí jinému.