Jouda

Každá tvá odpověď mi otázkou pro den; dáváš mi výpověď, že nejsem hoden. V čemž jako led býváš: "ne" střídá "nech mě", cokoliv řeknu, ty vnímáš němě. Mlčeti zlato, nemohu klít, stříbro mi za to, chtěl bych tě bít. Tak hlasitě mlčím, sbírám se z nebe. Čím to jsi, čím? Já vybral si tebe? Náš obláček vyhasnul, v krajině moře, oheň v nás cit seschnul, pomocí bouře. Však liják ten s nadějí odejde mlád. Až odezní, vyhasneš, já budu rád.

---