James a Brook. Brook a James

James a Brook. Brook a James.

Žili. Ne tak úplně plni jako my. James a Brook. Dva týpci v jednom těle.

            Byl jeden, ten naprosto nudně a zábavně obyčejný, denní den. Tak nejdřív vám ho řeknu po Brookovu:

            Takže Brook se ráno válí v posteli. Vstane, nají se, vezme si přesně ty věci, co potřebuje pro tu svoji práci. Je tam všechno od věci, kterou si připravil včera po práci, až po svačinu. Obleče se dokonale podle počasí a jde do práce.

V práci pracuje. Po práci jde s přáteli do baru. Pije, ale ne moc. Je normální. Totálně. Potom jde s Hanou k ní. Vyspí se spolu. Nakonec u ní i přespí.

Tak to byl Brook.

            Teď James, ráno vstane. Neví kde je. Jde po ulici. Dojde nakonec ní. Je tam dům s obrovským pozemkem, dvorem. Vytáhne z kapsy klíče. Ví, že je má. Odemkne si. Projde celý pozemek dozadu kolem domu. Dojde až k pláži. Už to vidí. Jsou před ním mrakodrapy, vedro, moře. Poznává to z fotek. Je to Dubaj. Skočí do vody. Když je jako delfín, jemu to ani nepřišlo věděl to, rozdá si to ve vodě s nějakou jinou rybou. Vyskočí z vody a máchne světelným mečem po červeném, rohatém ďáblovi. Těsně ho minul. Další úder. Rohatý  všechno odrazí a pošle smršť ran světelnou tyčí. Je červená. James uhne a zabije ho. Čekal to. Otočí se a vidí, jak se na něj z kopce valý obrovské kostky, abeceda, nebo kousky jídla. Vytáhl seznam a četl z něj jednotlivé položky. Byli to fakt hodně různé věci. Byl to seznam věcí co na něj padali. Tu, kterou přečetl se rozsypala ve zlatý prach. Bylo to zlato, čisté. On to věděl.Četl dál, bylo tam slovo molekula. Přečetl ho. Teď je molekula. Pořád si říká jen vodík, vodík, vodík, vodík…

Pochopil podstatu života, celého žití. Toho jak vznikl/o(a) něco. Může se ztratit. Zase. Zítra se vzbudí v dalším běsu