Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se4:30 (už půjdu spát)
23. 10. 2001
1
0
1472
Autor
B3
4:30
Zdá se,
že se stmívá,
ale schyluje se k ránu.
Každý suk v tom trámu,
připomína oko,
co se na mě dívá.
Polštáře z dýmu,
usnul jsem na nich,
můj pes má rýmu,
můj pohár je kalich.
Má není má,
šla zpátky k jinýmu.
Zavřel jsem tu bestii,
co do srdce mě kouše,
do malé síně
plné krve,
zahalenou v rouše.
Zůstane tam na chvíli,
ne, naposled!
Ne, poprvé..
No snad jediný radost se trefil metafoře malého archáčka. A je vidět, že na tom něco je, neboť jeho příspěvek tu stále je i přes dvě léta.
*
i když píšeš o otřepaných věcech otřepané věci, něco na tvém stylu mě fascinuje
prozatím
nevim kdyz se clovek upne na zklamani a rozchody, tak se v dilech neco ztraci..
Strašně to člověka popouzí přidávat a ubírat tu a tam slůvko. /"Má milá není má, šla zpátky k jinýmu../
Sedlo mi. :-)))