Něco víc

Vím,
že tvoje duše není tak racionální, jak na první dojem působí.
Je poetická, citlivá a emotivní...
Tvoje fantazie je divoká - a tvoje srdce má strach.
To něžné nic, co se mezi nás usadilo,
je jako skleněný džbánek.
Stačí do něj cvrnknout
a rozsype se.
Nechceme ublížit,
ani sami trpět.
Neměla by následovat trocha štěstí?
Aspoň toho relativního... na opravdové nevěřím.
Už si ho nezasloužím...
Chci tě obejmout a bojím se to udělat.
Chci na tebe zapomenout, ale neoplývám vůlí.
Nenacházím ani vůli pokračovat...
Máš tolik přátel, přesto jsi krutě osamělý.
Smutná, křehká duše uprostřed víru milionu netečných, do záhuby spěchajích "duší".
Tak jiná - netočí se s ostatními.
- čeká -
Její teplé světlo vábí, je jasné uprostřed temnoty.
- ukazuje směr -
Blýská až do mých snů a nedá zapomenout.