v růžové zahrádce

asi bych také ubral, mohu-li být přísný, třebaže subjektivní, pak za nejvtipnější či nejnápaditější část básně považuji pasáž s ...pak nebylo nic , pak bylo vše, atd. Tam je příjemná změna rytmu, navíc okamžitě korespondující s životní zkušeností každého z nás, což hned otevírá asociace. Úvod básně, třebaže je to trochu biblická parafráze, znovu nabízí nápad, kdy staví do stejné roviny nic a slovo, ale pak slůvka déšť a dlažba v daném kontextu mi přijdou docela nepůvodní. a podobně se nevyvedla obraznost celé poslední třetiny básně, která je hodně čitelná a tam správně autorka cítí, že by bylo možné ubrat, pokud se ovšem nemýlím. Ten závěr je trochu konfrontační, možná ironický, ale proč ne, ovšem to vyjádření je natolik ostré, že mi přijde spíš černobílé. A pak ta velmi obtížná nečitelná barva, ale tu nehodnotím. Přesto dávám tip právě za nápaditost, uplatněnou v první polovině.

znáš Pavla Zajíčka? :-) konkrétna bych ještě ráda ubrala ..

...to nepřečtu,nezapomínej na brejlovce :(

posledních pět řádků se mi líbí.. jinak bych přidala na konkrétnosti.