Poslední návštěva

Jednoho chmurného dne mě navštívila smrtka.Zaklepala na dveře,já jsem jí otevřel a zeptal se:"co potřebujete?"A ona jestli bych jí nepozval na kus řeči.Tak jsem ji pustil dál,ona si v předsíni odložila kosu a posadila se na pohovku v obýváku.

Posadil jsem se vedle ní a zeptal se:a co že jste přišla takhle nečekaně? a ona mi řekla že si jen chtěla zpříjemnit odpoledne společností.

A tak jsme tam tak spolu mluvili o všem možném až do večera.Vyprávěla mi o své práci,že to není žádný med jen samý smutek a smrt.Tak jsem se jí zeptal proč se dala zrovna na tuhle práci. A ona že prý vlastně ani neví.Zpočátku chtěla být lékař protože se jí to líbilo a tak když vyšla ze základky,rozhodla se jít na lékařskou školu.Tam jí ovšem nevzali zdřejmě proto že neměla úplně nejlepší známky či co...

A tak že jí to rozzlobilo a dala se na jakého si "posledního člověka v životě člověka... no prostě na smtku.

Ptal jsem se jí taky na to,jestli někdy vezme i mě pryč ze světa.A ona že někdy určitě,že musí vzít každého teď nebo za padesát let nebo za čtyřicet sedm led a čtrnáct hodin.To že je jedno ale jednou určitě.Trochu mě zarazil ten jeden až moc přesný čas.Já jsem jí potom vyprávěl o svých příhodách a činech.Říkal jsem jí všecko možné o věcech špatných i dobrých.

Za chvíli se setmělo a ona že už půjde.Tak jsem se s ní rozloučil a popřál štěstí a ať se ještě někdy zastaví.Trochu mě vyděsilo když řekla takovým chladným a temným hlasem:"zastavím,zastavím neměj strach...".

Jak tak roky plynuly a já jsem žil dál a dál už jsem zapomněl na její návštěvu až po čtyřiceti sedmi letech a čtrnácti hodinách se znovu ozvalo to zaklepání,otevřel jsem a bylo to smrtka.Docela vesele řekla:zdravím tě příteli,přišel tvůj čas".Pozval jsem jí dál,ona si odložila kosu v předsíni a posadila se v obýváku na to samé místo jako před čtyřiceti sedmi lety a čtrnácti hodinami.Chvíli jsme si povídali ale potom řekla rázným a tvrdým hlasem:"No tak, přišla jsem tě odvést tak tě taky odvedu".Došla si do předsíně pro kosu,mávla a bylo po mně.