Otázka osudu

Otázka "jen" osudu?!

Otázky osudu Oči slzami zalité, v srdci rvoucí žal, Proč osude, proč? Proč jsi to udělal?! Já nechtěl, proč se mě ptáš? Víš přeci, že nejsem svůj pán. Tak neviň mě z něčeho, za co nemůžu. Neviň, neviň mě zněčeho, za co nemohu. Kdo tedy, kdo je tvůj pán? Kdo tak rád v bolesti, lidstvo týrá? Kdo, jen pověz, zděl mi to! Kdo, prosím tě, řekni to!! Rád bych Ti, člověče, vyhověl, to mi věř. Však nezoufej člověče, jen se schop. Bolest a radost, v tom je to. Život a smrt, noc a den. V to hledej odpověď a neviň mě! Z Tvé odpovědi, osude, zmaten jsem. Osude, pověz mi, proč jsi to řek? Bolest a den, radost a noc. To je jak hádanka, tolik slov. Slovo - to není nic. Význam, to je to, to je víc. Však pochopíš, nespěchej, v klidu buď. V moudrosti, tam je to, tu v sobě vzbuď. S tím zajedno, s Tebou, osude jsem. Život a smrt, noc a den, radost a stesk, štestí či(je) smrt?! To vše je v moudrosti, osude? Nelžeš mi? To věru, zrovna nesedí!? Nevěř mi, mel si svou. Pro Tebe a pro Vás, lide můj, je lepší osud proklínat, než moudrosti studovat. Dokud tohle za své nevezmeš, pak, tedy; osudem jsi, osudems byl. Pokud však, za pravdu mi dáš, pak štěstím buď, to je osud Tvůj! Vyber si člověče, zvol jak zvol. Nenech si poradit, ať je to bol. Nemysli na sebe, projednou. I ty ostatní s Tebou jsou. Tvůj osud jejich osudem taky byl. Tak přemýšlej - a dobře rozhodni. Celý život a i smrt, to by měla být pro mě odpověď. Osud a moudrost, jedno jsem. Však poznáš, s kým hraješ. Poznáš, avšak pozdní čas to je, Pozdě je na život, vem si Tě smrt. Oči slzami zalité, v srdci rvoucí žal. Tvůj osud jejich osudem, to jsi jim dal? Už víš, člověče, kdo já jsem? Noc i den, radost a stesk. Ďábel a Bůh, život i smrt. Proč oči slzami zalité, a v srdci rvoucí žal? Otázka je odpověď, tak jsem Ti karty dal. Pozdě je na všechno, pozdě se ptáš. Oči slzami zalité, a v srdci rvoucí žal. Proč jen, ach, PROČ JSEM TO UDĚLAL!??

---