Bezdětná Múza

Bezdětná Múza, hledajíc matky štěstí

v místech, kde hrubost a síla hrají prim

políbila toho kluka na předměstí,

a s nostalgií, co spíš sluší na podzim

on oči přivíral a ruce svíral v pěsti

Pak v tváři akné měl a písmo neúhledné

přes bláta musel brod, však s úsměvem jak mim,

slovy vlád a dívkám veršíky psal jemné

o něhu žádal, tak měl ji. Od nejedné

Jak kráčel stoletím, s ním Múza šla a Čas

úskalím proplul jinošství i školních let

až v muže dospěl, co málo dbá na ohlas

Cestou i moudrých starců zlatý našel vlas

učil se milovat, rvát se i odpouštět

přes hladinu jezer si sáhnul na Měsíc

Že bez smíchu bral rady zesnulých již tet

víc veršů v objetí než s ňadry krasavic

léto přeskočil. Plášť nabízí již Zima

svět krokem valčíkovým zvlád, rub i líc

tak básně píše dál a věk jej nedojímá