Opilec

Opilec Přes dno sklenky, zpola vypité, díval se na svět... Opilec. Občas hladinu blížící se dnu, rozčeřila kapka... ...pro niž marně hledám název. Slza - tak hořká. Když pozved život svůj ke rtům, aby zhluboka se napil, oči prázdné, v ruce třas. Pak polknul... k smrti zas o kus blíž. Oči jiskřící a mdlé zároveň, sledující smrt svoji, jak se vzdaluje. A tu oči, přes dno sklenky, zahlédly něco, co změnilo jeho svět. Život lehčí a i "lepší". Takový zamlžený...a nevýrazný. Kdyby věděl, hned by se ho zřek. Škoda lidstva je, že odraz, co na hladině měl se objevit, nebyl v pravou chvíli k nalezení. Odraz sebe sama, odraz smrti. Odraz hladiny, jež byla v očích opilcových, pak na sobě měla být. Odraz smrti. Co z hladiny do očí, a znich pak na hladinu odrazil se zpět.

---