Stíny v nás

Po cestě klikaté

se plíží temné stíny.

Plíží se pomalu

ať nedojdou jim síly.

Jsou poháněny dračím dechem

a ženou se snad za člověkem?

Necítí nenávist

ba ani zášť.

Jen tiše za nimi

vlaje černý plášť.

Ty cesty klikaté, jsou v každém z nás.

I ty sám je jednou poznáš.

A stíny tajemné

jsou naše temné já.

Vždy objeví se

v tu nepravou chvíli.

A smutek a stesk

pak v nás jen sílí.

Jak ubránit se těm silám zlým?

Kdo z nás to ví a kdo nám napoví?

Jim neubrání se nikdo

a to každý ví.

Jen snažit se žít vesele

ať smutek je víc neživí.