Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Monitor

09. 03. 2010
1
0
728
Autor
Prlenec

Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem otevřel oči poprvé. Kéž by to dnes bylo naposled.

Už spím docela dlouho. Zdálo se mi něco velice pervérzního, až se stydím. Ale pak jsem se rychle probudil. Syn mého otce byl nejspíš doma sám, neboť je celý překvapený. Asi mě pozoroval, když jsem spal. Zvláštní, vlasně před mým spánkem a probuzením vidím vždy někoho, jak mě pozoruje. Ale jindy ani ne. Á jo, měl jsem pravdu. Táta prišel. Halóó. No asi někdo vipnul repráky, tak mě nikdo neslyší. hele to je zase synáček. Jak se máš? Ty na mě čučíš. Hele ne. Já už nechci spát. Venku svítí sluníčko. Ne!

... To usínám... a co to.,... nějaký obrázek... a ta hudba.. nějaká moc akční... NOVÁ HRA?... co to děláš??

pif paf paf ratatata... gogogo!!

Po dvou hodinách.

Kurňa to byl sen. Střílel jsem cosi kohosi.

No a slunko už není... tak to je úžasný. Kdybych tak měl nohy.... Bych to slunko našel.

Pravda někdy se mi zdá o krásném ostrovu či horách... ale je to takové statické... a jednou jsem byl ve filmu...

sic se o mě v závěrečných titulkám... ale vem to pes....

No už zesejc někdo de... počkat co to ale nesou...

Hele táto co to je?

LCD???
A co já????

Co bude se mnou??
Ne nešahejte na mě...

Po půl hodině.

Kam jste mě to dali?

Co to tady je? Proč tu nikdo není.

Po deseti letech....

Já chci spát!!!!!!!!!
Pojďte někdo?!

Prosím...

konec


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru