Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV patecnim paroxystnim letu...
22. 10. 2001
2
0
752
Autor
Norgen
poznal jsem lásku bez syžetu,
absencí v rámci reality
omluven,
hluk pendlující z vnitřku ven
rozhodil sítě Olimonu.
Sám snad jen nepříjemně
odkláním pohled z té, co přisedá si ke mně,
ve vlasech modrou sponu.
Boky uvězněny do kyvadlové dózy,
bradavky z galaktózy,
nohy typu panna,
možná až neformálně vdaná.
Ospalý hlukem jsem zasanoval vědomí,
poslední potomek Sodomy,
co zná cenu ega strany oponenta,
myslela, že našla rovného si,
moderního abstinenta,
od sponky modré vlasy.
Tak odrazila od břehů mé opilosti
velryba ozdobená narcisem,
jen láska stojí proti zlosti,
svázaná pod lisem.
Stepní návrat z reality,
na petlici, do ulity,
jen sám a sám,
snad lepší býti pochován.
Zítra už nevzpomenu na její tvář,
jestli si vůbec vzpomenu.