Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePane Vodičko, ...
14. 03. 2010
0
2
606
Autor
Hríca
Chtěla jsem napsat básničku,
na mého oblíbeného profesora
- Pana Vodičku..
- který mi dává insipraci,
co mi tak chybí, co se tak ztrácí.
- dle jeho slov.
Neboť jeho myšlení
vymyká se společnosti.
A mně se tohle líbí dosti,
proto píšu do sytosti.
- dle jeho přání.
- á, děkuji za optání
Hríca, říkají mi, a Vám?
- eh, že se vůbec ptám.
- vždyť Vás přece znám.
Pěkná to věta:
Lokomotivy byly vynalezeny.
- To dotklo se mě velice.
A možná také nejvíce.
Jako výzvu beru názor Váš.
A budu psát a psát a psát,
tak moc,
že z toho nebudete spát
víc jak jednu noc.
A věřte mi, že právě v rýmu,
básní bude mnoho
ale, vlastně co z toho.
Vždyť tak se přece píší básně,
co znějí POETICKY krásně!
O čem je vlastně taková báseň?
O vyjádření pocitů a dojmů..
O touze nabídnout určitý pohled na svět.
O krásách a věcech ošklivých, jenž básní budou znít
tak jinak "hezčejš" ?
Toť otázkou a myšlenkou mojí,
však vyhledat odpověď mi za to stojí.
V čem spočívá to kouzlo,
které donutí nás k zamyšlení?
To autor díla v sobě skrývá.
Tak jako já.
Ačkoliv, chtěla bych vás
touto básní oslovit,
vím, že si to nemohu dovolit,
však,
činím tak.
A s přáním, že tímto dílem,
dá-li se to tak nazvat,
donutím Vás k zamyšlení..
Co víc si mohu přát?
- Nic takového není..