V noci mají nenáměsíční podivné nápady

Když jsme se rozutekli do dvanácti světových stran,

nikdo nás nepostrádal ani nehledal –

Slyšíš? Vše ztichlo a dychtí po naší větě –

Slyšíš? Horký dech úst na ledovém čelu skla toužící (alespoň jednou) po odvetě –

vesmír i jeho temnota se toužebně odmlčeli ve své milenecké vášni a naslouchají

A tam – kde hříšníci se bezohledně, drsně ze svých činů kají –

uprostřed mokřin a nestydatě temné louky – měla nás ve svém klíně a své moci –

za cvrkotu pomlouvačných hvězd a horké noci

jsme – jak nedočkaví jsme tehdy byli! –

společně první slovo porodili.