Jezírko

Bylo male jezírko,

kde strašně krásně vonělo,

jedno krásné poupátko,

co Lili se mu říkalo.

To poupě je tak krásné,

tak nádherně tam voní,

že mocné světlo nad ním žasne

a slunce se ho bojí.

Proto tam v lese, u jezera,

dočkáš se jenom noci,

vládne tam totiž Slunce dcera –

tam měsíc je u moci.

Měsíce paprsky k sobě kytka si tahá…

Jak okvětní lístky to dokáží?

Pak na hladinu jezera světlo dopadá,

a všemi směry se odráží.

Proto jak v poledne,

tu celičký den,

Lili, tys slunce mé,

snad není to sen!