Nemá název

Dívka mladá, spanilá
a růžové prasátko,
hbitě mu ho honila,
prase bude, za krátko.

Jako každy druhý den,
plní dívka hloupý slib,
on prožívá krásný sen,
ona asi bude blít.

Prase kvičí a směje se,
už se těší na pozítřek.
Holka brečí,  čistí se,
snad to pustí, blbý flek.

Zapne gatě, vlepí pusu,
spokojeně odchází.
Dneska to šlo bez rámusu,
 holka asi zvylka si.

„Proč já hloupá, pitomá,
měla velké ambice?
Nechtěla jsem býti pana,
teď je ze mě prasnice.“

Chybovala velice,
když se o sex vsadila,
mrzí ji to velice,
teď by radši nežila.

A o čem byla ona sázka?
To se nikdo nedoví!
Hlavně at se ona kráska,
honem rychle probudí!

Počkej, počkej, nevstávej,
teď to teprv příjde…
Končí můra, příjde sen,
Ted to snad už výjde.

Postel, polštář, peřina,
a dva nahá těla,
dívka je to zase stejná,
tentokrát se rozplývá.

Muže svého přitiská,
nehty do něj ryje,

on ji něžně prsa laská
a ryje do ní pyjem.

Křečovitě chová se,
nad tělem nemá kontrolu,
teplo do ní vlévá se
a cítí při tom úlevu.

Oba těžce dýchají,
a k sobě se tisknou,
vášnivě se líbají
a cítí lásku čistou.

Když se těla oddělí,
jejich srdce hoří
 - to ohnivé spojení,
nikdy neuhasí.