Prase na porážce

Pral bych si ted nejvice,
dostat jeden polibek.
Však nemám právo žádat jej!
Kdo líbal by přec dobytek?

Choval jsem se jako vůl,
možná jako prase,
už mě ale porcují,
je po mě, je po porážce.

Řezník kuchá,
a když srdce uchopí,
prostě puká,
ještě v útrobí.

Na zemi se ocitá,
krev z těla mrtvé bytosti
vytváří tam obraz duše,
však né obraz radosti.

Nemešká a pokračuje,
musí kuchat dál,
a když plíce preparuje
duši volnost dal.

Když snaží se vzlétnout,
si uvědomí,
že táhne ji to k zemi,
že tíží ji svědomí.

Padá jak kámen,
do krve dopadá,
obrazu svému
tak podpis dodává.

Práce je hotova,
je třeba uklidit,
a jediný způsob
 je „mám tě rád“ vyslovit.