Tvůj obrázek

Podívej, kam se to dívá,

pořád nevěří,

nikým a ničím není si jistá.

Kdo by si myslel,

že beznaděj je jako jizva.

Jaký je její příběh?

Kolik pravdy mají její oči?

Nenapíšu, nevím.

Chtěl bych umět číst si z tváře

o ní jen o ní.

Jednou se pohne,

cítím to, spadne jí klobouk

do čela a pak se tomu zasmějem.

V tu chvíli bude vědět,

že nemá čeho se bát.

Shrne si vlasy do culíku,

odkryje svou tvář,

ale nikdy ji neprohlédnu jako jiné,

snad poví mi o svých pohádkách

a já jí o svých.

Vždycky bude mezi námi,

nevím co. Ale vím!!!

Snad závěs z mlhy,

snad ticho,

možná jen pohledy.

Třeba to kouzlo co dělí muže od ženy.