kam s námi

Mosty letí do povětří

a my si lžeme do kapes.

Kam s minulostí?

Kam s něžnou krásou upřímnosti?

Chodí se do kostela,

to ano, pro radu pro kouzelná slova.

CO když mám svůj chrám,

kde není třeba klíčů ani dveří,

je podepřen sloupy z naděje ryzího citu.

Věřím jen iluzi,

nafintěné krásce na jevišti dějin,

které se snaží vypadat v záři reflektorů dokonalá.

Dokonalost je nejspíš ten důvod,

proč jsem v sobě nepřestál dusit vzlykot.

Tady jsem suďte mě.