Neprosím

O nic Tě neprosím,

nechci žádné milodary.

Žádám jen, co mého jest

a navrchu trochu pravdy.

(když budeš tak laskav)

Vrať mi můj šál,

chlad mě líbá na šíji,

když se dívám

jak vše rychle pomíjí.

Vrať mi mé korále,

byly od srdce darované

jestli víš co to je,

milej pane.

Vrať mi mou víru,

mé úsměvy, mou naději

ať mě vlastní pohled v zrcadle

tak nestudí.

Možná si zvyklý,

brát si vždy suvenýr

než zmizíš...

Takhle se asi lidi cítili za komančů,

taky jim brali věci a odpírali nárok na pravdu.