Přežijí holiči rok 3000 ?

Ten večer zavřel Jan Savický svůj krám jako obvykle v šest hodin a přemýšlel, jestli není na čase změnit vývěsní štít, na kterém stál ozdobný nápis : JAN SAVICKÝ - HOLIČ. Poslední roky do jeho krámku nezavítalo ani zdaleka tolik lidí jako za časů jeho děda nebo praděda - nemyslete si, člověk se hodně změnil. Čelní a temenní kost již dávno nezdobí více či méně husté vlasy, zkrátka člověčí lebka osiřela. Je holá, jen sem tam nějaký chlup. Problémy s nedostatkem zákazníků neměl samozřejmě jen pan Savický, podobný osud postihl i jeho kolegy Kleina a Strážného. Jen si to představte, nepomáhaly ani snahy přilákat více zákazníků; akce Za každé ostříhání šampón zdarma neměla úspěch. Pánové si zřejmě neuvědomili, že šampón není v dnešních dobách třeba. Situace se jevila beznadějně. Nikdo o jejich problémech nechtěl slyšet. Oslovili několik vlivných deníků (mezitím se k jejich aktivitám přidali i zubaři) a již za několik dní téměř všem českým novinám vévodily palcové titulky : "Holiči a zubaři mohou zastavit růst HDP" nebo "Nenechejme holiče na holičkách…" Místo pro komentáře a stanoviska listu nahradily analýzy Martina Komárka, např. "Podstata díla zubařského." Následovaly demonstrace a jiné protestní nátlakové akce, kterých se kromě kadeřníků a zubařů účastnila celá veřejnost. Vždyť, a české noviny to tak popisovaly, je to přece útok na svobodu každého z nás. Ale nic netrvá věčně, ani masové obdivování všeho holičského a zubařského. Důvod byl prostý. Nějaký novinář, Kozumplík se myslím jmenoval, odkudsi vytáhl téměř padesát let starou kauzu ukradeného zubařského zlata. Sympatie veřejnosti a novinářů byly ty tam. Po panu Savickém jako by se zem slehla.

---