Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePříběh paní Kleisnerové
04. 04. 2010
0
3
589
Autor
Mesiah
Jmenuji se Daniel Černík a pracuji jako důvěrník v o.s. Kolumbus. Navštěvujeme psychiatrickou léčebnu Bohnice a pomáháme pacientům.
Paní Kleisnerovou jsme potkali poprvé v březnu 2009 na pavilónu č.2. Do Bohnic jí přivezla policie a byla zde nedobrovolně hospitalizována. Měla už za sebou dlouhodobější ambulantní léčbu. Důvodem její hospitalizace bylo obecné ohrožení, kdy doma měla starý plynový sporák a hrozilo, že by mohl vybuchnout. Ve Spořitelně si potřebovala vyzvednout peníze a doma nějaké věci. Protože neměla povoleny vycházky, nabídli jsme jí doprovod z léčebny.
Bydlela sama ve Vysočanech. Garsonka byla skromně zařízena. Nájemné platila z hmotné nouze a ze zbylých peněz si koupila něco málo na sebe a jídlo. Při doprovodech domů si vždy uklidila, vyzvedla potřebné dokumenty a později i něco uvařila. Nikdy nezapomněla na malou svačinu pro mě.
V dubnu 2009 bylo na základě znaleckých posudků soudně rozhodnuto o nesvéprávnosti paní Kleisnerové a byl stanoven opatrovník, kterým se stala Městská část pro Prahu 9.
Pravidelně jsem paní Kleisnerovou doprovázel k sociální pracovnici z Městské části pro Prahu 9 slečně Musilové. Když jsme mluvili o sporáku, řekla jí, že sporák bude vyměněn až se z léčebny bude vracet domů. Také jsme probírali důchod, ale protože paní Kleisnerová posledncíh deset let nepracovala, její šance na získání důchodu byly minimální.
Jednou bylo třeba zaplatit kontokorent. Paní Kleisnerová peníze na platbu neměla, rozhodla se tedy návštívit jejího kamaráda z církevního shromáždění. Kamarád pracoval v ČKD a já tam paní Kleisnerovou doprovodil a on jí peníze půjčil.
Po několika měsících léčby byla z pavilónu č.2 přeřazena na pavilón č.21 a já jsem za ní chodil tam. Vypadala stabilizovanější a klidnější.
Když slečna Musilová odešla na mateřskou, byla jí přidělena opatrovnice paní Radová. K té jsem paní Kleisnerovou doprovázel na smluvené schůzky. Protože byla nesvéprávná, tak jí pomáhala hospodařit s penězy a vedla přesnou evidenci o jejích financích. Také pomáhala paní Kleisnerové v místě bydliště najít chráněnou dílnu.
Protože se paní Kleisnerové horšil zrak, rozhodla se, že si pořídí brýle. Doprovodil jsem jí k optikovi a ten jí navrhl brýle a kontaktní čočky. Městská část paní Kleisnerové na toto dala příspěvek.
V létě 2009 mi volali z policie, jestli bych nemohl přijít s paní Keisnerovou a být při odstraňování starého sporáku. Paní Kleisnerovou jsem domu doprovodil a za asistence policie byl starý plynový sporák a vafky z bytu odstraněny. Paní Kleisnerová byla od této chvíle názoru, že když byla příčina její hospitalizace, starý plynový sporák, odstraněna, může být z léčebny propuštěna, ale doktoři byli názoru, že si bude muset ještě v léčebně poležet.
Při jednom doprovodu mi paní Kleisnerová sdělila, že si našla práci v bohnické čajovně. Docházela tam několikrát týdně. Práce to byla jako pracovní terapie.
Protože jí dost vadila její nesvéprávnost, tak se setkala s právníkem z našeho sdružení. Radila se s ním ohledně navrácení své způsobilosti. Poradil jí, že lze požádat o navrácení způsobilosti. Bylo to však minimálně rok poté, co bylo o nesvéprávnosti rozhodnuto. Také bylo dobré, když pacient byl stabilizovaný a měl například nějakou práci.
Při jedné návštěvě mi paní Kleisnerová sdělila, že už bude puštěna bez doprovodů a tak jsem jí přestal doprovázet. Hledala si práci a tak jsem jí slíbil, že jí s hledáním práce pomůžu. Zajímala jí práce uklízečky. Našel jsem jí několik inzerátů na úklid.
Jeden podzimní večer jsem potkal paní Kleisnerovou před léčebnou. Vracela se z návštěvy doma, kde sama strávila víkend. Ptal jsem se jí, jak dlouho ještě bude v léčebně, doktorka jí prý řekla, že jí nepustí domů, dokud tam nebude mít nový sporák a vafky. Čekalo se tedy až dá Městská část souhlas k namontování nového sporáku a vafek.
Začátkem ledna jsem paní Kleisnerovou potkal před léčebnou. V čajovně už nepracovala, do jejího bytu montovali sporák a vafky a ona se chodila do bytu dívat, jak vše probíhá. Pořád uvažovala, že si zažádá o zrušení nesvéprávnosti.
Koncem ledna paní Kleisnerovou z léčebny propustili.
3 názory
Tak nevím... Po literární stránce jde o vyprávění. To beru. Ale kde je pointa? Pouhé jediné téma k zamyšlení? Zpracováno bez nápadu. Význam? Jde o prezentaci jakéhosi sdružení? V tom případě doporučuji ujmout se role nástěnkáře a pracovat s texty zdatnějších.
Zdravím,
tak já nevím, jsem trochu zmatený. Moc dobře nevím, co autor chtěl sdělit. Autor sice píše pěkně, místy to sice cuká, ale poměrně plynule. Ale tak nějak prostě netuším, o co tam šlo. Prostě, napsané je to špatně, žádná komplikace, napětí, zvrat, rozuzlení, závěr s vyvrcholením. Postavy jsou tím pádem ploché, nevyužité.