Dva psi, havran a slepice

Za krásného slunečného dne zastavil havran Bonifác slůvkem prrr pár volů. Sestoupil z kozlíku, důstojně si upravil frak a šel otevřít dveře kočáru řka : " Prosím pánové." Je nutné poznamenat, že si zvířátka neznající řeči havraní myslela, že se jedná jen o obyčejné krá, krá. Ovšem nebylo tomu tak. Havran důležitě nadzdvihl obočí, zatímco ladnou chůzí lorda vystupoval pes Haryk z kočáru, následující příkladu psa Azora. Jedním očkem, samozřejmě, že nenápadně, zkontroloval Bonifác svou včerejší práci - nažehlené svrchníky obou psů. Oba dva se vydali k jedné instituci, do které si většina zvířat ukládala své úspory. Důstojně přišli k přepážce č. tři, kde kouřila svou dvanáctou cigaretu slepice Pipka. Ta jakmile spatřila oba urozené psy, cigaretu spolkla, potom si oba ještě jednou prohlédla, nejprve jedním a pak druhým okem a tenkým altem vypískla : "Prosím pánové." Nato přistoupil Haryk k přepážce a zaburácel :"Davaj děňgi, bistro !" Ubohá pokladní vše do posledního halíře vydala. Azor vzal pytlík s penězi, Haryk pokladní a oba ladně odkráčeli do bryčky, kde na ně již čekal havran. Téměř všichni (slepice zřejmě ne) měli důvod k oslavě. Tolik peněz a slepici na polívku přece každý den na ulici nenajdeš! Kočárem zaznělo několikrát sborové "Hurá" a volové začali konat svou práci. Je ale třeba mít na paměti : Ne všichni, kdo mluví rusky jsou opravdu Rusové.

---