Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zhyralcovy Osudy pokracovani

05. 04. 2010
0
0
488
Autor
Judas69

...

Nevim, jestli to bylo plánovaný, nebo jestli to bylo prostě tak skvěle sehraný osudem, co v něj nevěřim, ale když sem dorazil do knajpy, na mým místě moje milovaná máti v kožený bundě a šibalsky se na mně usmívala. Byla uplně na plech. V ruce cigáro, v druhý jointa, co ho před chvílí ubalil probranej Maty a pěkně nejistě se loktama opírala o rozlitý pivo na špinavym ubruse.

 

Tyvole nazdar mámo. Co tady děláš? Zeptal sem se trochu vyděšeně, ale přece jen celkem pobaveně a radostně. Máš narozeniny ne? Tak tady přece nemúžu chybět, když sem to byla já, co řvala na porodnim sále jak tur a snažila se tě před těma osumnácti rokama vytlačit ze svý pochvy. A to sem tě vytlačila i přes to, že ses mi tam tenkrát chtěl voběsit na pupeční šňůře vole. Pocem ty muj debilku, ja tě; tak miluju... No byl sem chvíli rudej jak mý panický koule, páč sem se tak trochu zastyděl, ale co, řek sem si, tohle stejně všichni věděj, a moji příkladnou mamču tak jako tak všichni znaj.

 

Obejmutí, pusa vlhká jak rozvášněná studánka panenský rozkoše, páč mamka vinou zelených kytiček a jinejch různejch sajrajtů poněkud neovládala svý obličejový svalstvo. Nojo mami, dost bylo lásky, jakto že seš tak na plech? Neodpověděla, obrátila se na Ambise se slovy nazdar ty muj adoptivní synu a jala se ho pusinkovat, objímat a pošťuchovat. Chudák kluk, řek sem si, ale...

 

Nechal sem to bejt. Zapálil si žváro, objednal si dalšího džejmsna a jal se jako vzornej syn bavit celou hospodu svým nehorázně vzrůstajícím intelektem. A s každym panákem sem byl chytřejší a chytřejší. Párty se začala pekelně rozjíždět. Nechali sme si všichni pěkně svorně zahrát naši oblíbenou od Deep Purple a povzbuzeni litry alkoholu se jali ječet refrén na celou hospodu. Kdo tu vypalovačku zná, pochopí, proč hospoda byla rázem poloprázdná.

 

No čas si bez pardónu letěl dál a hodiny začly mlátit půlnoc. To se moje mamka najednou zvedla a s divnejma světýlkama ve vočích zařvala,

je to tady, kopla do sebe panáka, zhroutila se zpátky na židli a beze slova na mně koukala. Vůbec sem netušil která bije. Rozhlížim se po lidech sedících u stolu a vidim v těch jejich vymletejch ksichtech akorát něco jako neférový spiklení.

 

Tak na ně tak chvíli zmateně čumim, nevim co se děje a v pozadí jen tak matně vnímám hrající "Bleed For Me" od Black Label Society.

Vážně to tak trochu nechytám. Začínám bejt ve svym opojení dočasnýho notorika taky celkem nasranej, páč sranda je sranda, ale všecko má svý meze.

 

A do prdele, řek sem si, když mi došlo co se dějě. To snad ani ne. Otevřely se dveře od hajzlu a vylezla z nich dlouhonohá, dlouhovlasá polonahá černovláska. Moje milá a milovaná máti mi totiž k těm mejm osumnáctým narozeninám objednala striptérku, která byla vlastně prototypem těch bab, co se mi dycky líbily…

 

Tak proto tam teď mamka sedí jak zhroucená hromada neštěstí a bojí se na mně podívat, chudák nevěděla, jak to vezmu. A v sebestředným zoufalství pálila celej večer jednoho džointa za druhym, házela do sebe malý i velký panáky všeho druhu. Hm, no jak by to moh vosumnáctiletej panic tak asi vzít.

 

Rozzářily se mi vočička, zapoměl jsem na doutnající cigáro v levý ruce a taky se o něj spálil, zařval ty kraááááávo no to si děláte prdel. Taková baba a pak sem tam stál několik vteřin tichej jak zpěvák, co mu dosloužily hlasivky.

 

Slečna si zatím pohotově nechala podat jednu z židlí a postavila ji doprostřed místnosti, zatímco já stál na kraji přimraženej jak bezdomovcův jazyk na zmrzlý lahvi vodky a čuměl jsem jak olympijskej puk na dění před sebou. Někdo mi dal do ruky poloteplý pivo, nechal mně si loknout, u čehož se mi nepřekvapivě zvednul kufr, strčil do mě a už sem byl v centru celého dění.

 

Krásná roštěnka mně vzala za ruku, posadila mně na židli, podívala se na mně jako ještě žádná ženská v mým životě (ty profesionálky tohle maj mrtě zvládnutý) a začala okolo mě kroužit všema možnejma pohybama, tělo měla čím dál blíž k mýmu zrudlýmu ksichtu a ještě se u toho potvora celkem pěkně stíhala svlíkat.

Já moc nevěděl co přesně mam dělat, takže sem občas na celkem dlouhý časový intervaly zapomínal dejchtat. Možná další důvod k tomu, proč se mi začala motat palice a moje metalovým večerem poznamenaná pokožka začala dostávat namodralej nádech. Mezitím už si krásnej, ale jen poloviční sen, stihnul sundat podprsenku a odhalit malý kozičky se stuhlejma bradavkama. Stála tam v celý svý neuvěřitelný kráse už jen v těch minikalhotkách a moc jí to slušelo. Já sí tak na moment v tý svý vychlastaný hlavě položil okamžitě opět zavrženou otázku, proč to kurva tyhle nádherný baby dělaj. Proč radši nedělaj nějakej modeling nebo něco…

Ale to už ta černovlasá potvora stála nade mnou, kalhotky dole a nechala mně civět na svůj rozevřenej klín.

 

Nevim jestli holka byla vlhká sama od sebe, nebo jestli jsem jí orosil stoupající párou ze svýho obličeje, ale celkem mě dostala. Něco takovýho sem viděl poprvý v životě a fakt sem si myslel, že mi rupne v bedně i v kalhotách. Nenapadlo mně nic jinýhom, než vypláznout jazyk a pěkně si líznout. Chvíli tam zůstala, ale pak ze mě okamžitě slezla a začala mně roztáčet ve víru ďábelskýho tance. Než si mě odvedla doprostřed místnosti, stih sem si nadšeně zařvat na celou hospodu, jóóóóóó líznul sem si volové. Ale než sem si to stih pořádně uvědomit, už sem lapal po dechu, jak se se mnou a okolo mě točila ta tmavovlasá potvora do rytmu zběsile rytmických tónů od Nightwish. Já myslel, že umřu. A vážně sem málem natáh brka. Nekecám. Asi se mi chtěla pomstít za to, že jsem se dotknul jejího intimča, a tak při tom zběsilým tancování vůbec nebrala ohledy na to, že moje plíce už dávno ležej na parketu, nebo spíš propáleným koberci a ona si na nich vesele tancuje ve svejch vysokejch podpatkách. Uplně sem cejtil to píchání, jak pomyslně zarážela špičky těch věcí na svejch nohách do mejch prokouřenejch a zoufalejch plic.

 

Obejmul sem ji, dal ji polibek na ucho, zašeptal jí že jí děkuju, že má můj respekt a že se tak trochu omlouvám. Ona akorát odpověděla, dobrý blbečku, já ti to teď vrátila a sme si kvit. Usmála se na mně americkým úsměvem seržanta Kuřete, oba jsme se uklonili všem přítomným a odebrali sme se k baru. Tam jsem jí koupil panáka, snažil se navázat normální rozhovor… Ale to už bylo tak trochu nemožný. Je jedna v noci a je čas začít taky trochu střízlivět, jestli mam v plánu dožít se rána.

 

Nenapadlo mně nic jinýho, než se po tom výkonu hodnýho vrcholovýho sportovce zvednout po troše oddychu ze židle, hodit do sebe panáka tulamorky, pokrytecky se usmát na všechny kolemchlastající, a odebrat se na záchod. Tak nádherně smrděl po chcankách, na zemi bylo víc vlhko než v mušli, v rohu se válela natrávená pizza a okno bylo dokořán, protože to na tomhle místě, který bych v tu chvíli nazval rodným místem ďábla, bylo už fakt k nevydržení, nejen pro mě, ale i jiný a větší prasata.

 

Naklonil sem se nad hajzl, vlasy hodil do culíku, abych si nepoblil konečky, otevřel sem hubu, ze který to muselo táhnout jak z dvanácti lihovarů a pivovaru gambrinus, strčil sem tam ukazováček pravý ruky, zakvrdlal si pěkně na madlích a začal zpívat ódu na porcelánovou mísu. Měl sem to celkem pěkně nazvučený. Můj hlas skrytě talentovaného deathmetalovýho zpěváka se odrážel od stěn porcelánově nažloutlý mísy jak autista od zdi. Ozvěna Bueeehleeeee. Blil sem jak alík, jak protržená řiť v době nadlidsky urychleného metabolismu. Z očí mi tekly slzy utrpení, žaludek tancoval valčík se střevama a já masíroval prstama svý podrážděný mandle vesele dál.

 

Konečně sem dozpíval zoufalcovu ódu na nenávist, utřel si hubu, umyl si ruce a do chlebárny si narval půlku balíčku orbitek. Bylo mi fakt hodně zle, ale přece jen se mi ulevilo, a já věděl, že si můžu dovolit zběsile chlastat dál. Noc je ještě nesouloženou pannou, s neprotrženou blánou. Je jedna hodina a ještě se toho dá zažít víc než jen dost. Řek sem si, takhle v tom svým luxusním filosofickým rozpoložení, že dneska by to moh bejt fakt ten den D. Že bych na to konečně vlítnul a obšťastnil svoji první ženskou oběť ve svým zhýralým životě panice v utrpení. Jo, řek sem si, otevřel sem dveře, nadech se a vyrazil zpátky do klece instinktivně jednajících metalových zvířat.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru