Deprese

Deprese

Srdce krvácející, duše zahalená tmou,

slzy dávno změnily se v popel,

proč nemůže být mou,

proč teď brečím jak malej sopel.

Proč tu vlastně bývá láska,

lidé si ubližují a zraňují,

je to snad ďábelská sázka,

proč nikdo neřekl - Já tě varuji.

(dějová odmlka)

Srdce přestává být,

poslední vzdech z úst uniká,

už déle netřeba žít,

těžko hledat lásky vraha-viníka.

Těžko se loučí s těmi,

kdo byl částí mého srdce,

teď nademnou se radi doktorů sněmy,

teď necháme ho, či podáme pomocné ruce.

K čemu však tělo, lásky a stěstí zbavené,

nač tělo jen s temnou duší mít,

nač když jeho JÁ je dávno ztracené,

jak by dál mohl vlastně být.

Tak propustě mě,

do propasti smrti,

neplačtě tu a netvařte se tu dojemně,

vždyť účel prostředky světí.

Účelem je smrt,

prostředkem je dýka,

už života ani doušek, ani hlt,

poslední záchvěv života tělem mým smýká.

Teď odebírám se tam,

kde bolesti už není,

půjdu tam sám,

půjdu hrdě vstříct zapomění..........