Hostina

A je prostřeno, na stole se nachází vše, co mohu nabídnout. Dejte si salát mé soudnosti, pokapejte jej kapkami mého zoufalství.

Srdce ležící uprostřed stolu stále ještě tepe, trhavými pohyby poskakuje po talíři.

Ve střevech ještě vidíte mé poslední jídlo a oranžovou pilulku vitamínu C.

Kbelíky na zvratky najdete po levé straně židle...

Jako bochník chleba vám poslouží má pravá ruka, nůž máte u svého talíře.

Žaludek se svými stahy snaží dostat ze stolu. S odporným mlasknutím padá na zem. Tak to se vám všem vážně omlouvám...

Duši se mi podařilo uvést do kapalného skupenství a najdete ji v kanopě vlevo od srdce.

Zbytky zkrystalizované sebeúcty jsou v solničce. Ne, víc jí opravdu není.

Levá ruka slouží jako názorný příklad, jak užívat nůž...

Levé a pravé prso naaranžované na talíři jako takové malé pohoří s obnaženými vrcholky bradavek, při každém i nepatrném šťouchnutí do stolu vypadají jako pohoří při zemětřesení.

Prstíky v misce upravené jako hranolky.

A vagína ležící osamoceně na okraji stolu, sama na talíři. Patří jí to! Svými stahy nic nezmůže.

Oči se kutálí po stole a hledají kde by zapadly...Ano, moje oči, které každý obdivoval, přesně tyhle oči se kutálí po tom špínou a hnusem prolezlém stole sestaveném z kostí.

Tak pojďte, dejte si!

Dnes je to na mě!