Chvalozpěv o radosti

Když po úderu doby pak odešel soudce
Vědomě už nechceme být mučedníky
A bylo nám to dáno, nikdo nám nesebere
obohacující chvíle
Které jsme čekali, které tu jsou
A které vlastním tělem chráníš.

Zpívám o polích, kde se usmívala
Minuta přátelského Boha
Kde splynuli jsme s vůní za ty věky našetřenou
Kde cizí lidé nabídnou ti  nejlepšího vína
Kde tajemně tak všechno se ztrací
V jitru , co nám mává
A kde rozkaz zněl slovem milovat

Zpívám o vodách bez zlatých zrnek
Zato však s radostí jednoduchého zpěvu
S čirostí, kterou nevybrousíš
Co ještě můžeš znát při znalostech otevřené knihy
Při daru úsměvu, který jsi potkal
Už dávno
Co můžeš chtít, při křídlech, které ti dává objetí
Těch, co hledají a těch co našli svatý grál?

Zpívám o nahotě, která se zjevila nám
Na hvězdách, které jsme nečekali
Na stuhách udělených z milosti přátel potkaných
Ve chvílích, kdy už dveře byly zamčené
Když spřádal sis své slzy do hracích skříněk
Ve snaze uplést si květiny měsíčních světů
Rosou dokonalosti protkaných

Zpívám o potkání
Ve světě zapomenutém a potkaním
Ve světě ovdovělých hodin.
Když jsi potkal jednoho chudého přítele
Který neměl co dát, tak zbývalo mu toužit
Zahrát ti melodii se kterou šlape svět
A ty jsi mu poděkoval

Zazpíval jsem, zazpíval
Ve městě prožraném nádory
O jednom vysíleném, ale andělově úsměvu
Který jsem našel v kanalizaci
Plaval, on plaval
A já vylovil ho, pro svoje bohatství
S kterým se dělím
S kterým se dělím....