Chvalozpěv o sepjatých rukou

S kometou letící vidíš i svoje nikomu neřečené prosby
Oblohou se napíná veliký temný mrak a strach
Ten věčně živý nepřítel tu zas a zas
Bude tu kvílet, bude tu nenávistně řvát
Na celý pokažený svět
Nic už ti nepomůžou hrozby.
.

Když ruce sepneš v rozhodnutí
Zachovat planetám jejich velmi starý řád
Když pomodlíš se k oltářům, tam kde krásné víry roste sad.
Pak po zpovědi do vzduchu tesané, už není nač se ptát.
Ještě včera bylo všude nebezpečno
Ale dnes vystavěl Ti hrad Tvůj nový kabát víry.

Je mnoho lilií mezi kamením.
Postarší klašter zachová svou moudrost
A je v tom možná i oddanosti ctnost
Že ruce spínáš v tom smutném čase na pomoc.
Že neznáš odpovědi, to bych se nestyděl.
Co hlavní je, snad pomoc, snad uzdravení.
Až sejdeš se jinde s tím, koho jsi miloval.
S ním ruce sepneš a padne stín, všechen klam.
Dotyk je zázrak, když ho můžes sousedovi dát.

Přijde jaro rukou sepjatých.
Kdy oženíš se se svou představou.
Bude pak sen přede dveřmi každou chvíli
A čekat na splnění
A pozveš-li ho dál, tak rozveselíš
Svůj dům, Svou duši, Svojí mysli kal.

To bude jednou týden rukou sepjatých
Kdy slovo děkuji už bude na čelech
Kdy srdce vypereš si v tůních.
Ze kterých snad pil i Spasitel.
Až ruce sepneš bude anděl čekat.
Ve dveřích, do nichž jsi nikdy předtím nevstoupil.
Ve vteřině sepnutých dlaní.
Přichází nežné odpuštění.
V budoucích časech ruce sepnem zas.